Hlavní obsah

Pliveme spojencům do tváře, kritizuje Řehka

Bývalý náčelník generálního štábu a nově zvolený senátor Karel Řehka (za STAN) označil v rozhovoru pro Novinky přístup vlády k obraně za nezodpovědný. Tím, že kabinet odkládá růst obranných výdajů na dobu po skončení svého mandátu, dává podle něj najevo, že bezpečnost země pro něj není prioritou. Situaci nezlepšuje ani slabá pozice ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD).

Foto: Stanislava Benešová, Novinky

Senátor a bývalý náčelník generálního štábu Karel Řehka (za STAN)

Článek

V minulosti jste několikrát řekl, že podstatná část společnosti nechápe, co nám skutečně hrozí. Jak byste to vysvětlil člověku, který si myslí, že se ho válka ani bezpečnostní hrozby netýkají?

Někdy máme pocit, že jsme tady zalezlí v Hobitíně, je nám dobře a všechno je daleko od nás. Jenže válka je pár set kilometrů od nás, bomby padají na civilní domy. Myslet si, že to k nám nemůže přijít, je úplná naivita a bláhovost. Svět je provázaný a takhle nefunguje.

Jsme součástí kolektivní obrany NATO. Kdyby na východním křídle propukl válečný konflikt, budeme jeho součástí od první minuty. Součástí by byli nejen naši vojáci, kteří tam jsou nebo budou nasazeni, ale i zbytek země. Jsme země, která vojáky vysílá, přijímá a přes kterou se přesouvají další síly, a proto můžeme být i cílem útoku.

A i kdyby se nás válka nedotkla fyzicky, bezprostředně se nás dotkne ekonomicky.

Čeští vojáci teď chybějí na právě probíhajícím cvičení koalice ochotných v Polsku. Začíná Česko mezi spojenci stát stranou?

My se vyřazujeme sami. Slyšel jsem z diplomatických kruhů, že už to někteří diplomaté takto cítí. Tam, kde se nás dříve ptali na názor na Ukrajinu, třeba v západních zemích, tak se s námi baví míň, nebo se konají mítinky, na které jsme nebyli pozvaní.

Další věcí je pomalé zvyšování obranných výdajů. Sotva se blížíme ke dvěma procentům HDP, což je starý závazek. Ten z roku 2025 je ještě vyšší. Co riskujeme, pokud výdaje do roku 2029 zůstanou kolem dvou procent, jak plánuje Babišův kabinet?

Tím, co děláme, ukazujeme, že jsme nezodpovědní a nespolehliví. Jestliže se jedna vláda k něčemu zaváže, a druhá přijde s tím, že to není její závazek, tak je země nepředvídatelná. Tím sami oslabujeme svůj vliv a možnost věci ovlivnit. Myslím, že už nás spojenci neberou tak vážně. Přitom jsme byli ve výborné pozici, i díky podpoře Ukrajiny jsme často boxovali nad svou váhovou kategorií.

Samozřejmě jezdíme na vojenské výbory, ministerská jednání a summity NATO. Ale může se stát, že místo toho, abychom seděli u stolu, kde se rozhoduje, budeme stát v koutě a pasivně koukat, co z toho pro nás vznikne. Postupně nás nebudou zvát k seriózním jednáním, nebudou nám dávat informace a my to nebudeme mít možnost ovlivnit.

Podílel jste se na přípravě nové koncepce výstavby armády. V červnu, těsně před svým odchodem z funkce, jste vládě předkládal varianty dalšího rozvoje armády. Jak reagovala?

Na své poslední Bezpečnostní radě státu jsem představil základní východiska koncepce a dvě varianty. Jednu, že nedáme na obranné výdaje více než dvě procenta HDP, což znamená, že nebudeme plnit závazky. Druhou, že je plnit budeme, ale bude to vyžadovat průběžný růst výdajů.

Chtěl jsem, aby vláda řekla, kterou cestou se vydáme a jak koncepci dopracovat. Bod přerušili a v podstatě mi k tomu nic neřekli. Premiér se chvíli divil, proč chci vědět, kolik budeme mít peněz. Vysvětlil jsem mu, že bez toho koncepci dělat nejde.

Vláda koncepci před týdnem schválila. Jak hodnotíte její finální verzi?

Za mě je to do očí bijící rezignace na spojenecké závazky a obranu téhle země. Správně v ní nechali popis situace a závazků, které potřebujeme plnit, a směru, kam se máme ubírat. Zároveň ale vláda říká, že to během svého funkčního období plnit nebude a přehazuje to na další vládu. Ať se z toho pak někdo zblázní.

Přitom se podle zpravodajských služeb zkracuje čas, který máme na vybudování funkčního odstrašení vůči Rusku. To nás neustále testuje aktivitami pod prahem otevřeného konfliktu. Mění se i politika Spojených států vůči Evropě.

V Alianci jsem poslední roky neustále slyšel: máme málo času, budujte schopnosti, navyšujte obranné výdaje, posilujte obranný průmysl a nepolevujte v podpoře Ukrajiny. Když v této situaci neplníte své závazky, vytváříte riziko i pro ostatní a přenášíte ho na ně.

Ministr Zůna na začátku mandátu označoval koncepci za jednu ze svých priorit. Teď odkazuje na generální štáb. Jakou roli při její přípravě měl?

Pan Zůna je zvláštní figura. Podle toho, kdy, kde a s kým mluví, říká pokaždé něco jiného. Ztrácím se v tom. S potřebou aktualizovat koncepci přišla armáda na základě nových požadavků NATO. Mělo se postupovat standardně a v listopadu, tedy teď, měl dokument projednat kabinet. Pak premiér začal požadovat dřívější termín a ministr slíbil, že koncepci dodá. Celý proces se tím naboural. Ministr si začal zvát přímo plukovníka, který dokument psal, neustále do textu vstupoval a opravoval věty.

Proč ministr zasahoval až do jednotlivých vět?

Nevím, asi si myslí, že je génius. Za mě to byl naprosto chaotický proces. Rezignoval jsem na koncepční práci v tomto duchu a snažil se, aby tam byly zakotveny alespoň nejdůležitější věci, třeba požadavky Aliance na naše vojenské schopnosti. Při jednom z interních jednání na generálním štábu, kde jsme pana ministra seznamovali s tím, kolik to bude stát, začal ztrácet nervy a křičel na mě, že se k těm požadavkům pořád vracím a že se o tom nechce bavit. Byl to úplný bizár.

Jak silnou pozici má podle vás ministr Zůna ve vládě?

Podle mě úplně směšnou. Myslím, že nemá sílu vůbec v ničem. Je to smutná figura. Je to Babišův panák. Z jedné strany je pod tlakem SPD, která nemá zájem posouvat obranyschopnost Česka, a už vůbec ne vůči Rusku. Z druhé strany je pod tlakem premiéra.

Řekl bych, že jeho politická síla cokoliv prosadit ve vládě je v podstatě nulová. Z toho, co jsem viděl, mám dojem, že Babiše jeho názory už nějakou dobu příliš nezajímají.

Výběr článků

Načítám