Článek
„Je to surová směs emocí, ironie a energie. Tentokrát jsme v písničkách chtěli zachytit temnější i odlehčenější stránky kapely,“ říká zpěvák Thomas Lichtag v reakci na otázku, proč se kolekce jmenuje tak, jak se jmenuje.
Temnější emoce je kupříkladu ve skladbě 1994, která posloužila jako inspirace k jednoduchému klipu.
„Já i Majky jsme se před časem rozešli se svýma holkama a odjeli si vyčistit hlavu na Šumavu. Jeden den jsme se rozhodli, že si uvaříme nějaké houby. Nebyl to dobrý nápad, protože jsme se pak cítili mnohem hůř než předtím. No, a v tom stavu nás napadlo, že natočíme desetivteřinový klip. Jak však působení hub polevovalo, došlo nám, že deset vteřin je málo. Vznikla z toho skladba 1994, která má dvě a půl minuty,“ uvedl Lichtag.
Inspirovala je devadesátá léta, která byla z jejich pohledu šťastná. Rok jejich narození to však není, jsou o pár let starší.
Na albu je také divoký devadesátkový stoner rock v podobě skladby Lil Boot, protiválečné písně ze šedesátých let ovlivnily vznik Deal is Off a Riot, hudebně neotřelá a textově kousavá je Bromance MMXXIV a Don’t Let Them Take It je zase zadumaná balada.
„Nedávno jsem koupil od svého bratra tetovací salon, do kterého chodí hlavně lidi z rapové scény. Díky tomu jsem se ocitl mezi zástupci úplně jiné hudby, než jaké jsem se věnoval. Myslím si, že i tohle novou desku ovlivnilo,“ pokračoval v představování kolekce Lichtag.
Kytarista Michael Vácha dodal: „Lidi z rapové scény nás naučili jít tvrdě do obsahu textů, být otevření a explicitní. V rocku to není tak běžné.“
Příprava a nahrávání desky trvaly tři roky. Za tu dobu se v životech členů kapely stala spousta věcí, což stačilo k tomu, aby pod jeho inspirací vznikla celá deska.
„Psaní písniček jsem vždycky bral jako terapii, při které pouštím ven věci, které mě štvou. Na tomhle albu jsem ale o obsahu textů poprvé s někým diskutoval. Dokážu v nich být dost vážný, ale naštěstí Majky umí být ironický a má nadhled. Naše přístupy do sebe skvěle zapadly,“ zmínil Lichtag.
Deaf Heart jsou energií české rockové scény.
Jejich vztah k sociálním sítím je trochu horší. Nemají v jejich životech tolik místa, protože oni mnohé vlivy pobírají ve starších časech, kdy se propadalo jiným vášním.
„Když svou hudbu chceme dostat k co nejvíce lidem, pracujeme se sociálními sítěmi, které nám to dokážou ulehčit,“ vysvětluje Vácha.
„Fakticky nás ale nebaví dělat vopičky v krátkých klipech jenom proto, abychom vzbudili zájem u více lidí. Ano, děláme je, ale není to pro nás přirozené. Na to bychom museli být o generaci mladší.“
„Pořád je to ale jenom rokenrol, tedy hlavně zábava. Zrovna nedávno mi jeden kamarád řekl, že poslouchal jednu naši písničku a udělalo se mu z toho blbě,“ konstatoval na závěr s lehounce provinilým úsměvem Lichtag.
