Slavonice Fest je mrtev, ať žije Litomyšl Fest! Trojanovi míří se svátkem filmu na východ Čech

Slavonice, dvoutisícové příhraniční městečko na Jindřichohradecku, před založením přehlídky znali především turisté mířící za přírodními krásami České Kanady. Trojanovi mu v roce 2014 vdechli nový život, který vlastně sahá až do sklonku osmdesátých let minulého století.

„Ve Slavonicích vznikla okolo sametové revoluce komunita umělců a kulturně naladěných lidí, k níž máme silný vztah. Patří mezi ně i emigranti-navrátilci, pro mnohé se město stalo druhým domovem,“ říká Barbara Trojanová.

„V očích starousedlíků, jejichž předci přišli do Slavonic po válce po odsunutém německém obyvatelstvu, ale byli a stále jsou takzvaně náplavy z Prahy. Během pandemie se tato letitá, spíše spící pře mezi dvěma skupinami obyvatel vyhrotila,“ dodává.

Podle jejích slov se nepřekonatelným jablkem sváru tehdy stalo masivní kácení stromů v intravilánu obce, proti němuž se s manželem a dalšími odpůrci ostře postavili.

„Zahustila se atmosféra, která do té doby byla víceméně rodinná, a to se dotklo i přístupu k samotnému festivalu,“ dodává Trojan.

Neshody s vedením města zašly tak daleko, že se Trojanovi loni rozhodli s festivalem na tomto místě skončit.

„Bylo to trýznivé. Ve Slavonicích jsme byli zabydlení. Po prvních třech letech se nám podařilo festival vychytat do funkčního tvaru, s nímž jsme byli spokojení my i diváci,“ podotýká Ondřej Trojan, který se inspiroval zejména mimoevropskými filmovými přehlídkami, kupříkladu festivaly Telluride a Sundance konajícími se v USA.

„Chtěli jsme se vyhnout velkému městu, aby k sobě diváci měli blízko a mohli se neustále potkávat. Ve Slavonicích během jedenácti ročníků vznikla řada přátelství, ba i milostných vztahů, které vedly ke svatbám a dětem,“ doplňuje.

Podle jeho slov festival přijali za svůj i někteří místní, kteří poskytovali vlastní prostory k pořádání akcí. Jiní se sice davům chtěli vyhnout a v době přehlídky odjížděli pryč, zároveň však nabízeli soukromé ubytování pro návštěvníky, což Trojanovým vyhovovalo. V exponovaných letech prodávali zhruba osmnáct tisíc unikátních vstupenek.

Rozhodnutí, kam festival přesunout, aby nastavený koncept hladce pokračoval v historickém městě podobného rázu, Trojanovi dlouho odkládali. Litomyšl nakonec byla první volba. V Pardubickém kraji se totiž doposud nekonal žádný filmový festival.

„Líbí se nám na ní i to, že její centrum není skanzen pro turisty, ale má obchůdky a kavárny, kam chodí i místní. Podobně jako Slavonice si Litomyšl zachovala genius loci,“ poznamenává Trojan.

Litomyšlského starostu Daniela Brýdla zkontaktoval Ondřej Trojan loni v lednu, tomu se návrh líbil a pozval ho se ženou na schůzku na radnici. Pak už to podle Trojanových šlo ráz na ráz, se zájmem a pochopením. Brýdl se zajel podívat na poslední ročník Slavonice Festu, kde mu chtěli předestřít, že červené koberce ani VIP zóny nedělají a že je jejich festival lehce punkový.

„Litomyšlští provozovatelé zařízení nás zprvu vnímali takříkajíc jako další Pražáky. Postupně však začali roztávat a sami nabízet, jak by se zapojili a co by bylo možné provést. Až jsme si říkali, kdy se z toho krásného snu probudíme,“ říká Barbara Trojanová.

Hudební program Litomyšl Festu je už zveřejněný na webu. Slibuje koncerty kapely Jasná Páka, zpěvačky Jany Kirschner či malého tanečního orchestru neboli MTO Universal, který festival zahájí.

Filmovou část přehlídky Trojanovi stále ladí a její podrobnosti prozradí až těsně před jejím startem.

Otevírací film ale netají. V letním kině promítnou zrekonstruovaný televizní záznam inscenace Mlýny divadla Sklep, k jehož souboru Trojan od počátku patří. „Představení se zrodilo v devadesátých letech, kdy jsme byli v největším ajfru. Je pod ním podepsaný Václav Havel, který tu hru napsal už na vojně,“ zdůrazňuje. Projekci doprovodí happening, jehož účastníci se obléknou ve stylu normalizační módy.

Sklepáky připomene Litomyšl Fest i coby filmaře. Chystají sekci jejich celovečerních debutů, jež zahrnuje Vrať se do hrobu v režii Milana Šteindlera, Pražskou pětku od Tomáše Vorla, Mazaného Filipa režiséra Václava Marhoula a v neposlední řadě komedii Pějme píseň dohola z Trojanovy dílny.

Další filmové sekce se za uplynulé roky ustálily. Vedle předpremiérových titulů se vrací zaměření na severskou kinematografii nebo sekce, jejíž kurátorem je výtvarník Jaroslav Róna. Ten do ní vybírá vizuálně výrazné snímky.

„Původně jsme tuto speciální sekci plánovali svěřit každý rok jiné osobnosti. Jardův výběr měl však takový úspěch, že se stal v podstatě nesestřelitelným,“ říká Barbara Trojanová.

Na festivalu je podle ní možné „dohnat“ filmy, které divákům utekly v době jejich uvedení v kinech. Ondřej přitakává s tím, že návštěvníci festivalu jsou schopní jít i na pět projekcí během jediného dne.

Šest sálů a letní kino se nacházejí v pochozí vzdálenosti do pěti minut a návštěvníci mohou prostřednictvím festivalové aplikace zjistit jejich obsazenost. Pokud je již plná, mohou jít na jiný film, jelikož jsou promítací časy na všech místech stejné.

Některé láká sekce work in progress čili rozpracovaných děl, která v následujících ročnících mohou zhlédnout už hotová. Tak tomu bylo třeba v případě dokumentu Chvilky naděje režisérky Amálie Kovářové, jenž šel letos v březnu do distribuce.

Repertoár staví nejen na současných, ale také klidně sto let starých počinech. „Film není průtokové umění. Není od toho, aby se natočil, byl pár týdnů k vidění v kinech a pak možná na placených streamovacích platformách,“ uzavírá Bára Trojanová.