Článek
Existují rockové Vánoce?
Mnoho zpěváků a hudebníků pořádá vánoční koncerty. To by mohly být vámi dotazované rockové nebo hudební Vánoce. Já to ale nikdy nedělal. A bylo-li to možné, se svými kapelami jsem nehrál ani ve dnech před vánočními svátky. Většinou jsem se věnoval rodině, svátky jsem trávil s ní. Jsem totiž přívržencem klasického modelu, tedy rodina, společná večeře, kapr, bramborový salát, rybí polévka a pak dárky.
Složil jste někdy vánoční písničku?
Nikdy, a dokonce jsme s kapelou Etc… ani žádnou takovou neměli v repertoáru. Jsou i jiné situace a příběhy, o kterých se dá zpívat. Přitom s koledami žádný problém nemám. Doma si je na Vánoce pouštíme, většinou klasické české, ale občas i nějakou od amerických zpěváků. Koled je natočená spousta a já jsem rád, když třeba dojde i na nějakou netradiční, třeba trochu jazzovou. Ty mám moc rád.
Abych byl upřímný, to naše rodinné pouštění koled se vztahuje především ke starším časům. V posledních letech si už při večeři hlavně povídáme a při tom se obejdeme bez hudby.
Zažil jste někdy Vánoce, které se míjely s vaší představou?
Bohužel ano. Zejména v posledních letech jsem byl párkrát tak nemocný, že jsem sotva vylezl z postele. Sedl jsem si pak na půl hodiny ke stolu, počkal na rozdání dárků a potom jsem se vrátil do postele.
Vladimír Mišík a skupina Blue Shadows
Dostával jste od svých blízkých dárky pro muzikanty?
Kytaru nebo mikrofon jsem nikdy nedostal. Dostávám ale lahve whisky, což podle mého názoru dárek pro muzikanta je. Zatím mi to vyhovuje, i když už musím hledět na to, co tomu řeknou ledviny.
O svém vztahu k alkoholu mluvíte často a otevřeně. Kde se u vás vzal?
Především u mě platí, že pití alkoholu vnímám jako společenskou záležitost. Mezi těmi, kteří se ho nezříkají, jsem se ale octnul víceméně náhodou, ne proto, že by mě to k nim táhlo.
S maminkou jsme bydleli v rozděleném bytě a měli jsme k dispozici jenom jeden pokoj. Jako teenager jsem z něho často prchal, protože pro mě soužití s rodičem bylo v té době komplikované.
Chodil jsem na různé mejdany, byl jsem mezi muzikanty, a když už jsem se stal součástí hudební scény, trávil jsem spoustu času v hospodách. Bylo to příjemné. Hospoda není místo, kde se lidé musí nutně opít. Hodně se tam povídá, a jelikož mluvím o hospodách českých, byl jsem a stále jsem součástí fenoménu, kdy u stolu vedle muzikanta nebo dělníka sedí vědec, lékař či někdo z úplně jiné sociální skupiny.
V domě, ve kterém v Praze na Letné bydlím, bývala Plzeňská hospoda. Štamgasti tam měli svůj stůl a scházela se v ní nesmírně pestrá společnost. To mě bavilo.