Hlavní obsah

Hudba neznámého Leonarda Cohena

Novinky, Petr Matoušek

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Leonard Cohen asi nepřistane v Ruzyni a nenaplní Lucernu. Místo sebe posílá další porci veršů, protože je především mág slova a až pak akordů. Antologie Hudba neznámého nám po Šrutově mladofrontovním výboru z roku 1998 poskytuje už druhou podrobnější představu o ostatních "básnických životech" této hudební legendy a místy se s ním překrývá.

Článek

Na rozdíl od něho je však jednak výborem čistě autorským, s mnoha Cohenovy dodatečnými zásahy oproti původnímu otištěnému znění. Poprvé před českým čtenářem vedle sebe také skládá verše a básně v próze s většinou jeho písňových textů až po  album The Future (1992).

Obrnit se samotou

Tento naprosto přirozený sendvič s konečnou platností stvrzuje, že Cohen je původně a především literát, který už od konce 50. let ohromoval anglosaský svět neotřelostí tvaru a originalitou metafor, jež třeba neváhaly zasypat Hitlera umělými květinami.

Pokud hledáme jednotící linii Cohenova psaní, dá nám jeho vlastnoručně provedená žeň jasnou odpověď: chce "vytvořit něco tak krásného / jako jsi ty". Nejde o nic jiného než o katalog milostných citů, v němž se u každé položky řeší autorovo celoživotní spalující bloudění mezi láskou a uměním, při kterém se na něj shora shovívavě usmívá starozákonně ješitný Pánbůh a dole ho při každém vykročení ze směru olíznou plameny pekelné.

Je to inventura všech jizev, zklamání i zraňování umělce, který se tak jako každý poctivý mistr řemesla instinktivně přiklonil na stranu toho, co cítí v životě jako poslání, a "obrnil se samotou", aby mohl být "svobodný jak pták na telegrafním drátě".

Onen konflikt skončí vždycky až smrtí tvůrce - a Cohen se s ním bez přestání pere, až po něm v prázdných pokojích zůstávají zraněné ženské duše "krásné jak lady Hamiltonová". Postupem výboru se tento spor uhladí, vyvzdorované status quo se potvrdí v meditacích a vpluje do srdce básně.

Ta není "nic jiného než informace, ústavou tvé vnitřní krajiny. Rozbíjíš v ní podoby sebe sama, dokud se nedostaneš až k řádku, ke slovu, které dokážeš obhájit, které můžeš obalit svým hlasem, a nezalkneš se při tom," jak se kdysi vyznal Cohen.

Jen věcný překlad

Pokud máme říci totéž i o Procházkových překladech, pak s jistou rezervovaností. Ne vždy originálu vyhoví v rámci možného. Především z písňových textů se vytrousilo metrum i rýmy, což je obzvlášť citlivé u výrazně rytmizovaných valčíků nebo čtverylek, které pronikly až mezi řadové posluchače popu a o jejichž melodičnosti není pohyb.

Namísto toho je překlad jen věcný a zkracuje, čímž se dostává spíš na úroveň překladu orientačního. Básník takového kalibru by si však zasloužil víc: přinejmenším odvážné zrcadlové bilingvní vydání (jako třeba kdysi Tom Waits), ve kterém ale musí překladatel setsakra s kůží na trh, anebo tandem překladatele a zkušeného písňového textaře, kteří si navzájem vypomohou.

Škoda pro nás, škoda i pro Cohena. Řečeno jazykem jedné z laboratoří na zahlazování vrásek: on za to stojí.

Leonard Cohen: Hudba neznámého

Přeložil Václav Procházka, BB art, 380 stran

Anketa

Vnímáte Leonarda Cohena spíše jako spisovatele nebo jako písničkáře?
Především jako spisovatele
25,3 %
Hlavně jako písničkáře
74,7 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 87 čtenářů.

Cohen dostál svému jménu

Leonard Cohen (1934), potomek litevskožidovských přistěhovalců z dobré montrealské rodiny, jehož příjmení znamená hebrejsky "vyvolený", dostál svému předurčení, protože zná energii slov a "sílu otroků".

V sedmnácti se vzdal pohodlného bydla a utekl z pekla rodinného podniku s pánskou konfekcí. Literární školení dostal od budoucích kolegů na McGillově univerzitě a záhy ho zúročil v poezii. V roce 1966, kdy ho k folkové kariéře přiměla dylanovská vlna, měl už na kontě čtyři sbírky a dva romány, nehledě na jevištní pokusy.

Přesto jsme ho dlouho znali jen jako písničkáře, neboť se u nás neprosazoval snadno. Česká verze balady Suzanne sice zněla éterem už před normalizací, avšak Cohenovo regulérní album se k nám dostalo až v roce 1988. Zato šlo o nesmrtelné I'm Your Man.

Jeho próza a poezie pak čekaly ještě déle. Ledy prolomilo až poetické pásmo Smrt muže, který patřil jedné ženě (1978, č. 1996). Surreálný galimatyáš Nádherní poražení (1966, č. 1997) je silně postmoderním experimentem, Oblíbená hra (1963, č. 1998) o začínajícím umělci přináší naopak velmi vděčný román dozrávání.

V posledních letech "bludný Kanaďan" některé své postoje na důkaz zralosti zrevidoval, podal o tom zprávu v Knize milosrdenství (1984, č. 2000), a přijal dokonce nejvyšší státní vyznamenání od kanadského guvernéra, které by mu kdysi hrdě mrskl pod nohy. Avšak jeho hledání Pravdy nepřestává. Stále tráví dny v klášteře Mt. Baldy nad Los Angeles, kde praktikuje zen.

Cohenovo dosud poslední album Ten New Songs (se objevilo po devítileté pauze předloni a předvádí, že ani v epoše instantního spěchu se bard nedá zlomit a zpívá svoje pověstné dumky o lidském srdci s přesvědčením vyvoleného.

  PM

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám