Článek
O zpěv se v kapele dělí tři lidé. Kdo je hlavní zpěvák?
Yaris: Většinovými autory písní jsme od počátku Štěpán a já. V roce 2018 se k nám přidal ještě Petr, který přišel na post kytaristy a na každém z posledních dvou alb má jednu autorskou věc. Jsme tedy tři a platí, že kdo písničku napíše, ten ji zpívá. Dělají to tak i naši američtí oblíbenci Blink-182.
Jelikož většinu písniček nosím já, také si je odzpívám. Dalo by se tedy říct, že hlavní zpěvák budu asi já. Ale moc to neřešíme. Prostředního fleku na pódiu, takzvaného frontmanského, jsem se ujal už v roce 2018.
Štěpán: Do roku 2015 s námi hrál na kytaru Pišto, jenž se postupně stal hlavním zpěvákem. Zpíval většinu písní a my s tím neměli problém. Změnilo se to však při nahrávání skladby Alkoholka, kterou jsem složil.
Pišto se s ní pěvecky trochu trápil, pořád tomu něco chybělo. Nakonec mi řekl, ať si ji nazpívám sám, což se stalo. Na to konto se začalo rodit pravidlo autorského zpívání.
Štěpáne, v roce 2019 jste z kapely na čtyři roky odešel. Proč?
Štěpán: Byl to pokus zkusit to jinak. Tehdy jsem si doma založil studio a začal v něm pracovat. Písničky, které jsem složil, však byly moc popové a pro Zakázaný ovoce se nehodily.
Když jsem jich měl tolik, že to dalo na celou desku, rozhodl jsem se z kapely odejít a zkusit to sólově. Věřil jsem, že mám dobrý repertoár, a chtěl jsem si zkusit, jaké je starat se o vlastní skupinu.
Jenomže to nedopadlo dobře. Nebavilo mě být za mikrofonem a nehrát při tom na kytaru. Občas jsem si tedy se Zakázaným ovocem zahostoval a v roce 2023 jsem se k němu vrátil. Ze sestavy zrovna odcházel Kuba Večeřa, který předtím nastoupil místo mě. A já pochopil, že patřím do Zakázanýho ovoce.
Zakázaný ovoce vydalo už osm alb.
Punkrockovým kapelám u nás obvykle moc nejdou pomalé písně. Vy jste se s nimi na albu ale popasovali dobře. Čeho je to známka?
Yaris: Asi toho, že stárneme. Za více než dvacet let na scéně jsme nasbírali řadu zkušeností a teď je využíváme. Pořád se hlásíme k melodickému punkrocku, ale nové písničky jsou pestré, nápadité a některé i baladické.
Petr: Na přípravu desky jsme měli dost času, což nám umožnilo dotáhnout ji v aranžích, vokálech i zvuku. Nedrželi jsme se při tom mustru klasické punkrockové písně, naopak jsme ho překračovali.
Bez rozepří?
Yaris: Je fakt, že autor obvykle napíše písničku a má o ní jasnou představu. Ve studiu ji pak prosazuje, což ale někdy věci neprospívá a v kapelách dochází k hádkám. Abychom tomu předešli, pracovali jsme vždy s producentem, který byl jakýmsi pátým členem skupiny s klíčovým poradním hlasem.
Na téhle desce jím byl Honza Chudan, talentovaný kluk, který hraje na kytaru v kapele Škwor. Hýřil nápady, nahráváním žil a pod finální podobu písniček se výrazně podepsal.
Štěpán: Seznámil jsem se s ním v době, kdy jsem měl sólový projekt. Naše kapely měly zkušebny vedle sebe, a on za mnou jednou na nějakém festivalu přišel a představil se mi. Řekl mi, že také nahrává a produkuje, a tak jsem ho poprosil, jestli by mi nepomohl s mými skladbami.
Udělali jsme jich spolu asi pět a byl jsem spokojen. No a v době, kdy jsme měli jít nahrávat album Mezi láskou a nenávistí, jsem si na něj vzpomněl.