Napsali jsme i písničku pro kluky, s jejichž holkami jsme spali, říkají muzikanti z kapely Rybičky 48

Ryba: Nesouvisí, protože když jsme vymýšleli datum vydání, nevěděli jsme, že to bude před volebním víkendem. Na desce nejsou ani žádné politické přesahy, těch se v textech moc nedopouštíme. Stalo se nám to prakticky jen v písničce Na první dojem z roku 2018. Tenkrát jsme byli opravdu naštvaní. Jinak se ale snažíme politiku do hudby nedávat. Řešíme si ji každý sám, na svých soukromých profilech.

Ryba: Ano, což je pro naše fungování skvělé.

Ryba: Byla to doba, kdy vládli Babiš a Zeman, a mně tady bylo nehezky. Vadilo mi, že tihle lidé byli ve vysokých funkcích, a muselo to ze mě ven.

Ryba: Jako první na ni vznikla titulní písnička BigBýt, to bylo asi před pěti lety. Strašně nás bavila, hlavně slogan: Já chci big být, abych velkej byl. V tu chvíli bylo jasné, že půjdeme vstříc nekompromisnímu rockovému zvuku.

Deska se měla původně jmenovat Hard pop, ale v tu chvíli se něco zlomilo. Přišly další tvrdší písně, a tak jsme si řekli, že ji pojmenujeme podle té úplně první. Na to se postupně nalepila naše touha nahrávat ji na analogově, tedy postaru, na klasické zesilovače i techniku a všichni spolu.

Staré desky Kabátu jsem v době, kdy písničky na naši novou desku vznikaly, poslouchal. A u mě je to tak, že to, co zrovna poslouchám, se do nových skladeb dostane. Kabát se do nich vpil zřetelně. Přiznávám to, a myslím si, že Kabát je skvělá kapela.

Ryba: Věříme, že se to nestane. Když v Česku řeknete slovo bigbít, spousta lidí si vybaví právě AC/DC, kapelu, která je synonymem toho nejpoctivějšího rocku. Má navíc ve svém logu charakteristický druh písma a také blesk.

Přišlo nám dobré přiznat vášeň pro bigbít a udělat to takhle. Samozřejmě nežijeme v bludu a nemyslíme si, že za námi někdo přijde a řekne, že název našeho nového alba má skvělé logo a jak že jsme k němu přišli. Každý, kdo poslouchá muziku, to pozná.

Lebeda: Druh písma, které používají AC/DC, zlidověl. Je mnoho kapel či názvů alb, u nichž je stejné nebo podobné písmo použité.

Ryba: Za posledních dvanáct let jsme, myslím, ukázali, že nejsme stylově omezení. Vyrostli jsme z punku, hráli jsme ho, přidali jsme do něj trochu popu, a zároveň si řekli, že nechceme dopadnout tak, že ho budeme hrát ještě v padesáti letech. Zapověděli jsme tedy hudební hranice a řekli si, že si budeme hrát, co chceme. A to děláme.

Nebeská prána je písnička, která je důkazem toho, že nejsme zapouzdření. Bylo mi čtyřicet, byl jsem sám na chatě, přemýšlel jsem o životě a řekl si, že když budu mít štěstí, budu tu ještě jednou tak dlouho.

Potom mě napadlo, že u nás není slavnější pohřební písnička než Až mě andělé, kterou zpívá Petr Spálený. Ale já bych chtěl, aby mi na pohřbu zněla jiná, nejlépe taková, kterou si sám složím. V tu chvíli začala vznikat Nebeská prána, má pohřební píseň.

Je pro mě důležitá. Když byla ve studiu hotová muzika a já ji zpíval, měl jsem po těle husí kůži a rozbrečel jsem se.

Ryba: A Milfki jsou ve skutečnosti Holki. To je takový fórek. Tu písničku s námi nazpívaly skutečné členky kapely Holki.

Ryba: Částečně ano, jako skoro všechny naše texty. Před sedmnácti lety jsem se v Dřevohosticích vyspal s nějakou holkou. Za rok tam za mnou přišel její kluk a řekl mi: Hele, ty ses tady loni vyspal s mojí holkou.

Myslel jsem si, že se do mě pustí, ale on dodal: Tohle je moje nová holka, tak už to nedělej.

Přišlo mi to neskutečně vtipné a napadlo mě, že bychom měli udělat písničku pro všechny kluky, s jejichž holkami jsme se vyspali. Začal jsem na ní rovnou pracovat, ale nedotáhl jsem to. Patnáct šestnáct let pak ležela v šuplíku.

Nedávno jsem byl na dovolené s kamarádkou Sofií. Přehrával jsem si tam písničky, které by mohly jít na desku, a když došlo na tuto, znělo z nahrávky: Adélo, co ti je?

Ta holka z Dřevohostic se totiž jmenovala Adéla. Já se ale podíval na Sofii a řekl jí: Hele, tam by spíš mělo být Sofie, co ti je?

Měla řeči, nechtěla, aby v textu bylo její jméno, ale nakonec se s tím musela smířit.

Lebeda: Nebylo by dobré, kdyby se Kuba chválil sám, takže to udělám já. Kuba se o sebe začal starat a pracovat na sobě. Začal cvičit, vypadá teď mnohem lépe než kdykoli předtím, ale hlavně se věnuje životosprávě a práci s hlasem, což je na desce opravdu slyšet.

První část písniček jsme nahrávali na začátku roku 2024 a druhou o rok později. Ve druhé fázi řekl, že není spokojený s tím, jak předtím některé písničky nazpíval, a udělal to znovu, bez výjimky lépe. Po hodinách zpěvu, které v mezičase absolvoval, měl větší hlasový rozsah. Jeho učitelka mu řekla, že o oktávu.

Ryba: Špatný pocit. Měl jsem neustále takzvaně popálený krk, špatně se mi zpívalo a ani s dechem to nebylo nejlepší. Nechtěl jsem dělat kapele problémy, a tak jsem se rozhodl na sobě pracovat. Teď mám zpěv pod kontrolou, dokonce i ve chvílích, kdy se třeba zrovna necítím nejlépe. Rád bych tu totiž ještě pár let byl. I s kapelou.

Lebeda: Skladby, které jsme natočili po vydání desky Tohle je rock ‚n‘ roll, vy buzny v roce 2013, jsme nahráli digitálně. Doba tomu přála. Technologie umožňovaly točit v malém prostoru, klidně i doma, bylo možné dosáhnout jakéhokoli zvuku a výsledek byl skvělý.

Jenže všechno, co je dokonalé, člověka brzy omrzí. Kuba dával písničky dohromady s producentem Filipem Vlčkem, posílali nám demosnímky a ty si takříkajíc samy řekly o to, abychom je ve finální fázi natočili klasickým způsobem.

Rozhodli jsme se, že se na deset dnů zavřeme do pronajatého baráku, natáhli jsme si tam aparaturu a mixážní pult a denně jsme hráli všechny písně dokola. Řešili jsme při tom detaily, intenzitu hry, zpěvu či úderů na bicí. A když jsme to měli dokonale zažité, šlo se točit načisto.

Ryba: Pokud jde o naše vystoupení, nabídne vše, na co jsou naši fanoušci zvyklí, a k tomu nějaká další překvapení. Budou ohně, velká světla, skvělý zvuk, nové písně.

V roli předskokanů se představí Pekař a Jakub Děkan, kteří budou mít společnou kapelu a ve zpěvu se budou střídat. Lidi budou svou reakcí moci rozhodnout o tom, kdo z nich je král. Moc se na to těším.