Mám rád normalizační pop, řekl na Colours of Ostrava zpěvák Mat213

V pátek odpoledne nedorazili do Dolní oblasti Vítkovic jen Matěj Čech a jeho otec, nýbrž i jeho maminka. Koncert syna na jednom z největších českých festivalů se stal inspirací k rodinnému výletu.

„Vystupoval jsem už letos na Rock for People, s ním je koncert na Colours srovnatelný. Největší show jsem ale měl na stadionu Slavie v Edenu při oslavách mistrovského titulu v květnu,“ vyjmenovává Mat213 na sedačce před halou Gong své největší koncerty.

„Na Matějova vystoupení moc nechodím, nebyl jsem ani na té Slavii. Jsem sice velký fanoušek klubu, ale nemám rád ten stadionový hluk. Jakmile však začal Matěj hrát, chodila mi od mých kamarádů, kteří v Edenu byli, videa. Dá se tedy říct, že jsem jeho show viděl doslova v přímém přenosu,“ konstatuje s úsměvem Michael Čech.

Jako televizní režisér má na kontě pořady Český slavík, Český lev, Ceny Anděl, Magnesia Litera, ale i Na lovu nebo Fotbalista roku. Pohybuje se v blízkosti hvězd tuzemského hudebního byznysu.

„Táta vždycky říkal, že svět českého šoubyznysu je plný lidí, kteří si jsou podobní. Tvrdil mi, že když v sobě nemám ostych, není důvod v něm nebýt. Lidé, které jsem měl možnost díky němu poznat, byli většinou příjemní a takříkajíc normální,“ shrnuje otcův vliv na svou cestu do tuzemského šoubyznysu Mat213.

Žádný videoklip spolu dosud nenatočili, byť otec Michael by důvod měl. „Sleduju klipy, které Matěj má, a musím říct, že mi pohled na ně často trhá srdce. S mým hlavním kameramanem si říkáme, že až bude chtít, natočíme mu opravdu super klip. Jen mám pocit, že už jsem trochu mimo,“ přiznává. „Vnímám, že tvůrci z Matějovy generace jsou šikovní. Já bych klip udělal hezký, obsahově ho ale Matěj a jeho kamarádi udělají lépe.“

„Byl bych raději, kdyby mi táta někdy režíroval nějakou show. Má velké zkušenosti jak z přímých televizních přenosů, tak třeba ze spolupráce s různými kapelami,“ podotýká Mat213.

V rodině Čechových je nicméně ještě jeden muzikant. František Ringo Čech proslul na tuzemské scéně již na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, byl kapelníkem skupiny, která doprovázela zpěváka Jiřího Schelingera a otextoval řadu našich i zahraničních písniček.

„Nejsem velký fanoušek hard rocku, který děda dělal s Jiřím Schelingerem. Spíš mám rád normalizační pop. Líbilo se mi mnoho textů, které napsal. Nejlepší pro mě bylo období, kdy dělal takzvaný bubble gum pop. Ty písničky byly tak infantilně debilní, že v nich nacházím krásu dodnes. Jsou v nich řemeslně dobře dotažené melodické linky. Je slyšet, že jejich autory jsou lidé, kteří pochopili filozofii popu,“ přiznává překvapivě Mat213 a jeho otec se podívá trochu omluvně.

„Tak takhle jsem ho vychoval,“ pronáší kapku provinile. „Pro mě je to neuvěřitelné. Miluju rock, ale při poslechu jakéhokoli normalizačního popu je mi špatně. Líbí se mi, že mladí lidé tyhle politické souvislosti nevnímají, nejsou jimi poznamenaní. Pro mou generaci je normalizační pop hudba, kterou nenáviděný komunistický režim protěžoval. Nepřirostl nám k srdci. Mladá generace k němu však tenhle přístup nemá.“

Přidal ještě historku ze svého režírování pořadu Hokejista roku letos v červnu. Vystupoval na něm i Michal David, symbol československého normalizačního popu. Je to jeho dlouholetý kamarád, ale jeho hudbu prý nikdy neposlouchal.

„Mladí hokejisté, kteří třeba hrají v kanadsko-americké NHL a byli na pořad pozvaní, si účast Michala Davida přáli. A všichni si pak jeho písničky zpívali. Pro mě je to důkaz, že když si vydestilují politické souvislosti, upřímně se pobaví,“ vysvětlil.

Onen normalizační pop je v písničkách Mata213 slyšet. Jsou v nich i vzpomenutá infantilnost a stylová klišé, a rozdělují posluchače i kritiky. Pro některé je kýčovitý, pro jiné generační.

„Dělám to, co se mi líbí, a občas záměrně provokuju. Někdy prostě chci. Vím, že když s kýčovitostí přitlačím na pilu, zvedne to leckoho ze židle. Občas je to trochu masochismus, ale nad tím vším je fakt, že mám tenhle druh hudby rád. V ideálním případě se snažím těsně předtím, než vznikne kýč, brzdit,“ vysvětluje Mat213.

Mnoho fanoušků i kritiků na něj za to útočí a pro otce Michaela Čecha není snadné tomu přihlížet.

„Probouzí se ve mně samozřejmě ochranitelství. Matěje znám, vím, že provokuje, ale zároveň vím, že je v hudbě velice poctivý. Je to vlastně tak, jak to bylo s mým tátou. Lidé ho buď milovali, anebo nesnášeli. Mezi tím nebylo nic. U Matěje je to podobné. Baví mě ale, že jeho provokace jsou součástí hry. A mám pocit, že je příliš chytrý na to, aby se kritikou trápil,“ tvrdí Michael Čech. „Myslím si, že lidé, kteří nezažijí těžké chvíle a kritiku, nikdy ničeho nedosáhnou.“

A co na tvorbu Mata213 říká jeho děda František Ringo Čech? „Líbí se mu, ale jeho pozornost je už trochu roztěkaná, takže mám pocit, že mnoho písniček, které jsem mu pouštěl, si pořádně neposlechl. Pozná ale hit. Vždycky věděl, která písnička bude u mých posluchačů úspěšná,“ uzavírá povídání na Colours of Ostrava Mat213.