Článek
Na festivalech tohoto typu asi moc často nehrajete. Přesto si myslím, že koncert, který právě skončil, byla docela jízda, taky to tak vnímáte?
Určitě ano, bylo to kouzelné. To, že jsem hrála na Colours, je svým způsobem splněný sen, i když netrvá zas tak dlouho. Ještě při studiích na Janáčkově konzervatoři jsem jako návštěvník Colours netušila, že bych tady mohla hrát, protože jsem žila téměř výhradně vážnou hudbou.
Ale od té doby, kdy skládám, se mi moje sny krystalizují a najednou můžu zažívat chvíle, které jsou plné takové energie, která tady dnes vládla. Klasická hudba samozřejmě přináší také velmi hluboké zážitky, ale když člověk hraje na takovém festivalu, jako jsou Colours, tak ta energie umí být obrovská.
Máte vlastní vydavatelství, které se jmenuje Soleil et Pluie (Slunce a déšť), na dnešním koncertu jsme přitom zažili obojí.
Je to tak, tyhle koncerty pod širým nebem mají své kouzlo, občas během nich i lítají noty a fouká vítr do vlasů. A během dnešního koncertu jsme skutečně zažili slunce i déšť. Velmi mne potěšilo, že spousta lidí navzdory tomu nepohodlí zůstala a dočkala se znovu sluníčka.
Když jsem vás pozoroval zblízka přes hledáček fotoaparátu, tak jsem vnímal, jak si celý koncert užíváte. Mám pocit, že jste hrála celým svým tělem, a z výrazů obličeje bylo patrné, že při hraní musíte prožívat velmi intenzivní radost. Nemýlím se?
Ano, já jsem velmi šťastná, že můžu tyhle věci dělat. V poslední době prožívám dost přelomové období, kdy převážně skládám vlastní hudbu. Koncerty, jako byl ten dnešní, jsou pro mne příjemným protipólem introvertního skládání, kdy jsem doma a tvořím.
Každý z mých projektů je jiný a každý s sebou přináší specifické prožitky, ale všechny mi dělají radost a jsem za ně šťastná.
Publikum Nikol Bókové v Ostravě
Vy jste se aktuálně vrátila z výstavy Expo v japonské Ósace, kde jste představila nový hudební projekt. Jaké to bylo?
V Japonsku jsme strávili s mým mužem Janem Bókem Valou celý měsíc. Představili jsme nový projekt, který vznikl přímo pro Expo a jehož součástí jsme jen my dva. Je to takový alternativní pop, projekt má název Astronaut on Speaker a spojuje hru na klavír s elektronikou, lidským hlasem a vizuály generované umělou inteligencí, kterou Jan při tvorbě videí použil jako nástroj prodloužení jeho mysli.
Celkově jsme odehráli 18 koncertů, z toho ve 12 případech šlo o uvedení Astronauta a šest vystoupení bylo mých sólových, kdy jsem poprvé uvedla můj nový cyklus klasických preludií.
Klavíristka Nikol Bóková na Colours of Ostrava
Působíte na mne jako velká workoholička, projektů máte docela hodně. Loni jste dokonce vydala hned dvě žánrově odlišná alba. Vyjde další album ještě letos?
Ano, rádi bychom vydali právě toho Astronauta, bude to ještě kus práce, ale v podstatě jsme připraveni ho nahrát v našem domácím studiu a mohli bychom to ještě letos stihnout vydat.
A že jsem workoholička? To určitě ne. Řekla bych, že workoholik je ten, komu jeho práce bere životní sílu a energii. Mně přes všechnu práci hudba dává spoustu radosti a rozhodně mi nic nebere. Minimálně si dávám pozor, abych dobře spala (smích)…
Máte v plánu zůstat ještě nějakou dobu na festivalu a užít si koncerty některých headlinerů?
Teď po našem vystoupení očíhneme areál a pak se vracíme rovnou domů, protože po měsíci v Japonsku se nakupily nějaké povinnosti, které na nás horlivě čekají.
Na začátku září například uvádím svůj první koncert pro klavír a komorní orchestr s Radkem Baborákem a další klasické kompozice, muzikanti už čekají na noty. A brzy mě čekají další koncerty, takže tohle léto pro mne ještě bude ve znamení dalších krásných hudebních aktivit.
