Článek
Ve videoklipu k písničce Hořkosladký valčík tančíte na špičkách jako baletka. Jste to skutečně vy?
Ano. Není to produkt umělé inteligence, jak by si třeba někdo mohl myslet.
Trénovala jste na to tvrdě?
Pokud jsou dva měsíce intenzivního tréninku dost, pak ano. Celou tu dobu jsem však trénovala jen choreografii, která je v klipu, nic navíc. Bylo to ale v pořádku, protože to, že budu tančit na špičkách, jsem si vymyslela sama.
Mám na konzervatoři vystudovaný obor muzikál. Tam jsme základy baletu měli. Nikdy jsme ale netančili na špičkách, protože na to, abychom s tím začali, jsme už byli staří. Balet se dělá od útlého dětství.
Základy jsem tedy měla a zároveň jsem ze školy odešla se snem vyzkoušet si tanec na špičkách. Splnila jsem si ho teď. Chtěla jsem jím v písni Hořkosladký valčík vyjádřit, že nás neustále někdo drží v pomyslných sítích, ať už to jsou jiní lidé nebo my sami, když si vytváříme omezení či se v něčem topíme.
Jak konkrétně to tanec vyjadřuje?
Je krásný, ale každému je jasné, že moc bolí. To mi přijde jako skvělý způsob vyjádření různých omezení, kterým v životě čelíme.
Když začnete tančit a nejste na to navyklí, prochází bolest nejenom špičkami chodidel, ale jde výš a směřuje až do břicha. Když jsem se někdy po skončení tréninku rozhodla, že to ještě chvíli zkusím, musela jsem se rozdýchávat. Věděla jsem totiž, že když si zase stoupnu na špičky, bude to bolestivé.
Budete tak tančit i na svých koncertech?
Přemýšlela jsem o tom. Je pravda, že bych se k baletu ještě někdy ráda vrátila. Uvidíme, je to otevřené.
Při nahrávání nového alba jste se obklopila lidmi, z nichž mnozí jsou z rockového světa. Spolupracovali s vámi Jan Vávra, Rony Janeček ze skupiny John Wolfhooker, Václav Hoidekr, Matěj Jelen a Štěpán Jelen z kapely Brixtn, Daniel Holý ze skupiny Trocha klidu a další. Byl to záměr?
Ne, byla to v několika případech spíš náhoda. Například spolupráce s kluky z kapely Brixtn nebo Danielem Holým vznikla tak, že mi zavolali a řekli, že mají písničku a myslí si, že by byla dobrá pro mě. Pokaždé jsem si pak jejich kapely poslechla a obě se mi líbily.
Vždycky jsem byla člověk, který se nesoustředí jen na jeden žánr, ale poslouchá jich mnohem víc. Nemám žánrového favorita, což je, myslím, na desce znát. Jsou na ní nádech folklóru, country, valčíku, šansonu nebo rocku. Všechno přitom vzniklo spontánně, bez nejmenšího kalkulu.