Fotku s Rolling Stones nesmíme zveřejnit, řekl Petr Janda na křtu alba a klipu Olympiku

Kolekce „21 nej, 1965-2026“ navazuje na kompilaci Olympiku 12 nej z roku 1976. Motiv času symbolizovaný archaickým budíkem se po padesáti letech na jejím obalu vrátil v modernizované podobě s násobenými ciferníky.

Z původních dvanácti skladeb se výběr rozrostl na jednadvacet položek, které mapují klíčové etapy skupiny.

„Jakmile v roce 1976 album 12 nej vyšlo, po asi čtrnácti dnech bylo z prodeje staženo. Pavel Chrastina, textař převážné části písniček, totiž emigroval do Austrálie a komunista usoudil, že je třeba desku neprodávat. Kdo tedy má originál, má velkou vzácnost,“ řekl Petr Janda.

Jednadvacátou písničkou na albu je novinka Až to Stouni zabalí. Text k ní napsal Lukáš Pavlásek.

„Neměl jsem nejmenší tušení, že Lukáš píše texty. A pěkné texty. Jednou mi řekl, že četl nějaký rozhovor se mnou, ve kterém jsem řekl, že až to zabalí Rolling Stones, zabalím to taky. Dodal, že se mu to tak líbilo, že na to téma napsal text. Myslel jsem si, že to bude nějaký blábol, ale musím říct, že je opravdu nádherný. Rád zpívám hezké texty, a tohle je jeden z nich,“ konstatoval Janda a přítomnému Pavláskovi na křtu za jeho práci poděkoval.

Protože text nové písně je tak trochu o britské skupině Rolling Stones, zavzpomínal Janda pro Novinky na koncert Olympiku s nimi v červenci 2003 na Letenské pláni v Praze.

„Tenkrát jsem se dostal do velkého světa,“ řekl. „Do světa největší kapely historie. Měla šatnu v útrobách stadionu Sparty, kam nás samozřejmě její ochranka nepustila. Viděl jsem ale, jak v zákulisí všechno fungovalo. Stouni tam měli spoustu lidí, kteří se o ně starali, bylo jich asi dvě stě. Měli veškerý komfort.“

Prozradil také, že jim bylo slíbeno, že se budou moci po koncertě se členy Rolling Stones vyfotografovat.

„Čekali jsme na ně asi hodinu a půl. Když konečně vylezli, zvedl se mi tep. Byl to pro mě silný zážitek. Oni ale šli rovnou do mikrobusu, který tam byl přistavený. Já na ně houkl, že máme domluvené focení, a oni se omluvili, vylezli z autobusu a stoupli si k nám,“ vyprávěl Janda.

„Byl tam jejich fotograf. V té době ještě nebyl digitál, takže on si stoupl, byl naprosto otrávený a jednou ten svůj foťák zmáčkl. Dlouho jsme pak kapelu žádali, aby nám tu fotku poslala. Dala si na čas, ale nakonec to udělala. S ní přišel pokyn, že fotku nesmíme veřejně použít, nesmíme ji vydat v tisku, v knize ani nikde vystavovat. V podstatě to znamenalo, že si ji můžeme prohlížet jen my sami. Ale my ji stejně všem ukázali. Tu fotku pořád mám,“ dodal.