Festivaly teď tolik netáhnou, říká šéf přehlídky Prague Open Air Tomáš Staněk

Po zkušenostech z minulých let první část července vypouštíme. Je to takové trochu plonkové období. Lidé mizí na dovolené a život v hlavním městě zpomalí.

Jakmile se objevila možnost využít Areál7 v pražských Holešovicích, uvědomili jsme si, že máme šanci přestěhovat se na místo, které není zatíženo žádnými spory, a tím pádem i trochu negativní energií, která takové věci provází.

Areál7 je pro naši práci v mnoha směrech výhodnější. Vejde se tam více lidí, při aktuální dispozici asi čtyři tisíce, leží kousek od stanice metra Nádraží Holešovice a jeho provozovatelé nám vyšli maximálně vstříc. Organizovat tam koncerty je pro nás méně náročné než v Ledárnách Braník. Navíc se během červnových akcí ukázalo, že ten prostor lidé přijali a chodí tam rádi.

Máme čtyři místa. Kromě Areálu7 také Občanskou plovárnu, Energy Pub Riegrovy sady a Terasu Smíchov. Naším cílem je mít k dispozici co nejvíce míst a na nich pořádat koncerty podle charakteru a divácké cílové skupiny dané kapely. A také podle očekávaného zájmu.

Určitě ano. Ukázalo se totiž, že není tak docela pravda, že kulturní publikum z Prahy na prázdniny odjede. Týká se to jen určité části, protože v metropoli je stále dost lidí, kteří večer rádi zajdou na koncert.

Kromě toho vnímáme i jistý posun zájmu diváků od festivalů k samostatným koncertům. Klasickou cílovkou festivalů jsou u nás lidé od pětatřiceti do padesáti let. Ti už ale nechtějí spát ve stanu na louce, mají už jiný standard osobního komfortu. Muziku mají pořád rádi, na své oblíbené kapely chodí, je jim ale příjemnější samostatný plnohodnotný koncert než pobyt na festivalu a sledování dalších skupin, o které třeba až tolik nestojí.

Podle mě to tak je. Skončily Sázavafest, Musicfest Přeštěnice, Rock of Sadská či Broumovská kytara, například festival Vysmáté léto kompletně změnil dramaturgický záměr a je to čistě rapový festival. V tomto výčtu by se dalo pokračovat. Mě osobně to velmi mrzí, na fesťácích jsem vyrostl.

Ano. Ze strany úspěšných kapel je to logický a chytrý krok. Sledují, co se na scéně děje, jak se publikum chová, a podle toho volí strategii. Své letní putovní akce mají Marek Ztracený, Mirai, Divokej Bill, Chinaski, pokud vím, chystá je skupina Jelen a další. A třeba Hrady CZ mají některé velké skupiny smluvně vázané a ony během léta vystupují exkluzivně na jejich festivale.

Promotéři středně velkých festivalů tak na některé kapely ani nedosáhnou. Dalším důvodem poklesu zájmu o hudební festivaly může být dle mého také program pražské O2 areny. Koná se v ní mnoho koncertů českých kapel. O2 arena jako atraktivní místo stáhne fanoušky z celé republiky a ti pak chybí na jiných akcích.

Určitě. Lidé začínají šetřit. Kulturu si neodřeknou úplně, ale vybírají si, na co půjdou. Zdá se, že souběh všech těch skutečností nejvíce odnesly menší a střední festivaly s návštěvností kolem dvou až čtyř tisíc lidí. Pro ekonomiku těchto akcí je pokles zájmu, byť třeba ne úplně dramatický, likvidační.

Poslouchají jinou muziku. Vznikla generační propast mezi tradiční festivalovou scénou a rapovými projekty, které jsou pro mladé publikum přirozeně atraktivnější. Pro promotéry tradičních akcí není jednoduché se v nové generaci hudebních projektů zorientovat a není ani jednoduché je na festival dostat jako vystupující. A když se to povede, není to záruka úspěchu.

Jsou to jiné světy, těžko se kombinují a mix tradičních kapel s rapovými projekty na jednom pódiu může i část lidí odrazovat.

Filozofie Prague Open Air je pořádat plnohodnotné samostatné koncerty pod širým nebem v prostředí, které bude lidem příjemné. Kde si kromě toho, že si užijí koncert své oblíbené party, mohou také posedět u dobrého piva a dát si dobré jídlo. To je koncept, kterému věříme.