Článek
JJ uspěl se skladbou Wasted Love. Druhá skončila izraelská zpěvačka Juval Raphaelová s písničkou New Day Will Rise, třetí estonský zpěvák Tommy Cash se skladbou Espresso Macchiato.
Čtvrtá pozice patří švédským zástupcům KAJ s písni Bara bada bastu a pátý je Ital Lucio Corsi se skladbou Volevo essere un duro.
V hlasování národních porot všech sedmatřiceti zúčastněných zemí vyhrálo Rakousko před Švýcarskem, Francií, Itálií a Nizozemskem. O konečném pořadí nicméně rozhodl součet jejích bodů s body z hlasování diváků.
Podle sázkových expertů byla největším favoritem na vítězství písnička švédských KAJ. Věřili jí na 44 procent. Druhou pozici přiřkli rakouskému zástupci, kterému dali 23 procent, a třetí písni Maman francouzské reprezentantky Louane. Ta měla jejich jedenáctiprocentní důvěru.
JJ je umělecký pseudonym čtyřiadvacetiletého Johannese Pietsche. Narodil ve Vídni rakouskému otci a filipínské matce. Vyrůstal v Dubaji, kde se seznámil s popem i operou. Obojí ovlivnilo jeho pop-operní styl, který se na Eurovizi prosadil. Wasted Love je písnička o utrpení z neopětované lásky.
Zástupci Rakouska dříve vyhráli Eurovizi dvakrát. V roce 1966 to byl Udo Jürgens s písní Mercy, Chérie, v roce 2014 Conchita Wurst se skladbou Rise Like A Phoenix. V roce 1968 Rakousko s písničkou Tausend Fenster reprezentoval český zpěvák Karel Gott.
Cenzorský zásah
O nejkontroverznější moment letošního ročníku se postaral dvaatřicetiletá Finka Erika Vikmanová. Do soutěže prošla s písní Ich komme, kterou prezentovala ve finštině a němčině a jež už v předvýběru vyvolala diskuze.
Někteří fanoušci totiž označili její poselství za „eroticky nabité“ a zmiňovali, že název písně je narážka na sexuální vyvrcholení. Jiní byli zaskočeni či rovnou šokováni jejím skromným kostýmem a sugestivní taneční choreografií prezentovanou při prvních zkouškách na jevišti.
Evropská vysílací unie, pořadatel soutěže, se nakonec rozhodla reagovat a nařídila zpěvačce, aby před semifinále provedla na svém vystoupení několik změn. Podle jejího názoru byly tanec a kostýmy Vikmanové příliš obscénní. Podle řady hudebních fanoušků tak ale došlo k nepřijatelnému cenzorskému zásahu.
Mnozí vnímali událost symbolicky a upozorňovali na dvojí metr, který na Eurovizi panoval. Někteří mužští soutěžící, konkrétně Armén a Australan, vystupovali bez triček a povyk kvůli tomu nebyl žádný, zatímco ženy musely věnovat svému oblečení větší pozornost.
Erika Vikmanová na pódiu v Basileji
V rozhovoru pro server Independent finská zpěvačka řekla, že přes diskuse s EBU je i nadále odhodlána předvést vystoupení, které bude autentické.
„Věřím v posouvání hranic a doufám, že se tímto vystoupením spojím s publikem v celé Evropě. Jsem připravená ukázat, co ve mně je,“ sdělila.
O skladbě řekla: „Ich komme, což v němčině znamená jdu, je oslavou ženského potěšení, posílení a osvobození. Jejím cílem je zpochybnit společenská tabu obklopující ženskou sexualitu.“
„Má volba začlenit němčinu do textu pochází ze školních let, kdy jsem se rozhodla studovat němčinu místo angličtiny. Byla jsem ovlivněna učitelkou, která nás tenkrát seznámila s písněmi Rammstein či Niny Hagen. Toto seznámení s jazykem ve mně zanechalo trvalý dojem a já mu chtěla v této písni vzdát hold. Na němčině a její kultuře je něco fascinujícího. Možná jsem v minulém životě byla Němka,“ dodala.
