Článek
Ve dvaatřiceti letech se již tehdy úspěšný hudebník nervově zhroutil a začal mít sebevražedné myšlenky. Poté vyhledal psychoterapii a užíval antidepresiva.
V rozhovoru pro BBC Springsteen prozradil, že mnoho jeho příbuzných trpělo podobnými neduhy, ale nikdy se jim nedostalo pomoci.
„Duševní onemocnění byla v mé rodině běžná. Měl jsem tety a bratrance, kteří byli velmi nemocní, a já si na to prostě zvykl. Tehdy na to nikdo nebral léky, nechodil na žádnou psychoterapii. Všichni si tím prošli a trpěli sami,“ svěřil se dvacetinásobný držitel ceny Grammy.
Springsteen přiznal, že se za svou nemoc dlouho styděl. Když chodil ke specialistovi, snažil se ze všech sil vyhnout prozrazení.
„Mnoho let jsem chodil k psychiatrovi prakticky v přestrojení. Nosil jsem baseballovou čepici a brýle. Nervózně jsem se rozhlížel a co nejrychleji vklouzl do ordinace. Trvalo mi roky, než jsem se při návštěvě lékaře cítil pohodlně a sebejistě. Ve světě, ve kterém jsem vyrůstal, to bylo zakázané. A přesto se to stalo důležitou součástí druhé poloviny mého života,“ poznamenal šestasedmdesátiletý umělec.
