RECENZE: Stoprocentní Bruce Springsteen. Ve zpěvu, muzice i přesvědčení

Na začátku ohlásil: „Můj domov, Amerika, kterou miluju, o které píšu a která je majákem naděje a svobody po dvě stě padesát let, je v současné době v rukou zkorumpované, neschopné a vlastizrádné administrativy. Žádáme všechny, abyste věřili v demokracii a v to nejlepší z našeho amerického ducha a abyste s námi povstali. Pozvedněte své hlasy proti autoritářství a nechte znít svobodu.“

Fanoušci ho za ta slova odměnili aplausem. Koneckonců, kdo z nich by je v těchto měsících na jeho vystoupení nečekal, není jeho fanoušek. Když se pak během tříhodinového koncertu k podobným promluvám vracel, bylo už spíše ticho a každý pozorně poslouchal. The Boss, jak pětasedmdesátiletému Springsteenovi říká celý hudební svět, se při turné vypovídává z křivd, které se podle něho jeho zemi dějí.

Neztrácí však naději, neboť ve druhé polovině koncertu vyslovil přesvědčení, že to Amerika přežije. Jméno prezidenta Donalda Trumpa přitom nepadlo, ač náznaky byly jasné.

Druhá v pořadí Land Of Hope And Dreams je jednou z nejpolitičtějších písniček ze Springsteenovy dílny. Na obrovských videoplochách běžel pro jistotu překlad jejího textu do češtiny, stejně jako se na nich objevovaly přeložené zpěvákovy promluvy.

Mimochodem, Land Of Hope And Dreams zpíval v roce 2011 svému saxofonistovi Clarenci Clemonsovi u jeho smrtelné postele.

„Toto je pro našeho drahého vůdce,“ řekl před skladbou Rainmaker (česky Vyvolávač deště), která vypráví o podvodníkovi Charlesi Hetfieldovi, prodejci šicích strojů, jenž slibuje světu nesplnitelné a žije z lidské naivity. Tvrdil, že umí vyvolat déšť, ale nakonec byl odhalen jako podvodník.

Zajímavé je, že při této písni začalo v Letňanech pršet. Vydrželo to až do konce tříhodinového setu, ale na takovém koncertu to asi málokomu vadilo.

Skladbu Long Walk Home, v níž se zpívá „snažím se přijít na to, co se pokazilo“, uvedl Springsteen jako modlitbu pro svou zemi. V následující naléhavé a patřičně syrové akustické verzi písně House Of A Thousand Guitars je zase věta: „Zločinecký klaun ukradl trůn“.

Písně vybrané pro koncerty probíhajícího The Land Of Hope And Dreams Tour obecně zdůrazňují Springsteenovu víru v americké hodnoty. Do setlistů byly ale zařazeny i s ohledem na jeho stylové ukotvení a schopnost zaujmout každou z nich bez ohledu na obsah textu.

Jeho žánrem je dřevní rock, do kterého směle foukají blues, country, trocha keltské hudby i gospel. Písně pak zněly prakticky bez pauz mezi nimi, koncert měl obrovský švih.

The Boss měl za zády E Street Band, který ve svém osmnáctihlavém složení hraje jako kompletní orchestr a každičký zvuk, který vydá, je živý. Jeho hybnými silami jsou všichni členové, vypíchnout je nicméně třeba pracovitost, riffy i sóla kytaristů Stevena Van Zandta a Nilse Lofgrena.

Ten druhý se blýskl výtečným sólem v písni Because The Night, kterou sice v roce 1978 proslavila americká zpěvačka Patti Smithová, nicméně Springsteen je jejím spoluautorem. Lofgren se při tom sólu na pódiu točil kolem vlastní osy a hrál tak, až se tajil dech.

Při výborném zvuku, který koncert měl, vynikly i funkční baskytarové linky, o něž se v kapele stará Garry Tallent. Dechová sekce i doprovodné vokalistky pak zařídily, aby na pódiu písně žily bohatým vnitřním životem. Dalo to záruku, že byť je Springsteenův styl v zásadě neměnný, ani při dlouhých koncertech nepůsobí monotónně.

Springsteenův hlas je stále pevný a rockový, na poslech téměř neopotřebovaný. Jeho charisma je takové, že i když si k publiku stoupne zády a dohlíží na to, zda je u spoluhráčů vše, jak má být, pořád je to on, kdo je široko daleko králem.

Jeho pražský koncert byl ukázkou stoprocentního rocku, ale i stoprocentního nasazení, zpívání, přesvědčení i úcty k divákům. Poděkoval jim i za to, že jej a kapelu tak vlídně přijali.