Článek
Novozélandští bratři Henry a Pierre Beasleyovi zahrají ve středu 15. dubna v MeetFactory. O dva měsíce později, 20. června, se vrátí na letňanské letiště v rámci festivalu Metronome.
Z některých raných skladeb je slyšitelná podobnost s Twenty One Pilots. Byl tam nějaký záměr?
Pierre: Nemyslím si. Vychází to možná ze společného zájmu o míchání žánrů, rádi se stejně jako Twenty One Pilots noříme do různých stylů. A taky jsme shodně duo, tak možná to hrálo roli v jejich výběru. Záměr tam rozhodně nebyl. Moc nás těší, že nás k sobě na turné přizvali.
Začínali jste jako čtyřčlenná kapela. Jak jste došli k současné podobě?
Pierre: Ano, začínal s námi náš starší bratr na bicí a jeden kamarád hrál na baskytaru. Já v tomto složení obstarával klávesy. Ale pak mi přišlo, že já a Henry, kteří teď tvoříme kapelu, jsme byli těmi, kteří to iniciovali.
Skupina byla naše dítě. Věnovali jsme jí veškerý svůj čas, kdežto zbylí dva členové měli další závazky. Takže jsme je vyhodili a zůstali jsme dva. Nakonec sami ocenili náš přístup a my jsme takříkajíc upravili náš střih.
Za zlomový okamžik ve vaší kariéře se dá označit singl So Cold. Vycítili jste jeho potenciál, když jste ho vydávali?
Henry: Upřímně, ano. Asi jsme byli sebevědomější, než obvykle býváme. Za těch několik let už jsme s Pierrem vydali spoustu nahrávek a já to často cynicky komentuji: No dobře, uvidíme, co se stane. Nechci si dělat přílišné naděje.
Tady jsme už ale při vydání úryvků na sociálních sítích cítili jisté napětí. Reakce posluchačů byly z naprosté většiny pozitivní, chtěli slyšet celou skladbu. Pro nás s bratrem způsobuje skladba něco výjimečného, splňuje všechny požadavky různých žánrů, které se snažíme oslovit.
Když jsme na začátku posílali dema lidem z našeho týmu, nemyslím si, že spousta z nich sdílela vizi, kterou jsme s Pierrem pro So Cold měli, protože zpočátku zněla úplně jinak. My jsme ale v hloubi duše věděli, že je povedená a brzy bude fungovat, jak chceme. Dobře to dopadlo.
A při tvorbě videoklipu jste měli dopředu danou představu? Opakující se záběry perfektně sedí k hudbě.
Pierre: Myslím si, že jo. Rádi děláme naše videoklipy tak, aby vypadaly tak, jak ta písnička zní. Řekl bych, že tam možná byla i malá narážka na White Stripes, kterými jsme byli posedlí.
Henry: Není to kopírování, spíš pocta. Stejně jako jsme čerpali inspiraci ze skladby Seven Nation Army, protože má tak pevnou hypnotickou basovou linku, takže dávalo smysl, že i ty vizuály byly docela podobné.
