Obávám se, že jednou budu až moc dospělý, říká zpěvák Vojtaano

Je to přesně tak, ale přitom to nebyl původní záměr. Neříkal jsem si, že nahraju rodinnou desku, nicméně ve své tvorbě vždy vycházím z období a pocitů, které právě prožívám. A protože jsem už otec a rodina je u mě na prvním místě, všechno se točí kolem mé ženy a našich dvou dětí.

Napadlo mě, že mě lidé mají asi rádi hlavně takového, jaký jsem byl na prvním albu. Současně si však myslím, že oceňují i autentičnost. A ta v mých nových písních zůstala.

Ano, jsou. Bylo to ale složitější. Nejprve jsme adoptovali půlročního chlapečka Toníka a mysleli si, že to tím končí. Když se nás lidé z úřadů zeptali, jestli budeme chtít adoptovat i další dítě, odpověděli jsme, že ne, pouze v případě, pokud by se narodil Toníkův sourozenec.

Za dva roky se nám ozvali a řekli, že na svět přišla sestřička a je také určená k adopci. Zeptali jsme se Toníka, jestli by chtěl mít sestru, a on řekl, že ano.

Amálku jsme poprvé viděli několik dnů poté, co přišla na svět. A za týden už jsme ji měli doma. To se stalo před dvěma lety.

Je na minulém albu Do trojky z roku 2023 a jmenuje se Chlapíčku. Je to ukolébavka. Napsal jsem ji s myšlenkou na Toníčka, ale už ji má ráda i Amálka, stejně tak manželka.

Přeházely se mi priority. Ne že by mi přestalo záležet na věcech, které pro mě byly důležité předtím, ale pokud jde o hudbu, už to tolik netlačím. Více než kariéra jsou pro mě důležitější děti.

Role otce mi navíc dala větší uvolněnost. Zatímco před deseti lety jsem měl přítelkyni, a přesto jsem kariéru kladl na první místo, dnes to tak není. Nové album prostě vznikalo v atmosféře klidu a lehkosti. Natočil jsem desku a přeju si, aby se lidem líbila.

Vůbec ne. Byla to praktická věc.

Moji i Petřini rodiče se rozešli a každý z nich má nový vztah. Nedokázali jsme si proto představit, že bychom všechny ty lidi dokázali na naši svatbu sehnat a postarat se o ně. Navíc jsme se shodli v tom, že pokud budeme mít svatbu, měla by být jen naše.

A pak mě jednou napadlo, že bychom to mohli udělat na místě, na kterém nikdo z našich rodin nebude. Protože máme oba rádi Ameriku a já tam mám několik přátel, při jedné cestě za nimi mi poradili, ať se vezmeme v Atlantic City, což je čtvrť v New Jersey plná kasin. Ukázalo se, že by to sice šlo, ale řekli mi, že než úředníci vyřídí žádost, trvá to čtrnáct dní. A to jsme tam už podle plánu neměli být, měli jsme koupené letenky na cestu zpět.

A potom jsem zjistil, že v Las Vegas by to šlo hned. Udělali jsme si tam výlet, zahráli si ruletu, v ní jsme v předvečer svatby vyhráli tolik, že to dalo na náklady s ní spojené, a vzali jsme se. Přišli jsme na úřad a za půl hodiny nás oddali.

Ti byli připraveni přímo na místě. Dostali dvacet dolarů, za které si za nás stoupli, zatleskali nám a podepsali svatební smlouvu. Potom už jsme to jen museli zlegalizovat doma.

Byli trochu zaskočeni, ale my jim naše pohnutky vysvětlili a oni je pochopili. Byli rádi, že jsme se vzali.

Bylo to zásadní a mělo to svůj příběh. Úplně na začátku jsem měl radost, když mě k tomu můj kamarád, herec Jakub Štáfek, vyzval.

Nadšení však brzy vystřídaly starosti, protože se ukázalo, že psát hudbu pro film je jiná disciplína než skládat písničky pro desku. Navíc si tvůrci filmu diktovali, jakou muziku by kam potřebovali, což mi do mých představ vnášelo skoro až chaos. Dostal jsem prostě zadání a musel jsem se mu přizpůsobit.

Kromě toho se k tomu vyjadřovalo hned několik lidí, od zvukaře přes producenta až po režiséra. A každý měl názor, který jsem si musel vyslechnout. Byl to dril, bylo to dost technické, ale zvládl jsem to. Do prvního filmu jsem napsal i scénickou hudbu, do dalšího už jen písničky.

Setkali jsme se při natáčení seriálu Ulice, kde jsme oba hráli. Padli jsme si do noty a stali se z nás kamarádi. V té době jsme také hodně pařili. Bydleli jsme kousek od sebe na Vinohradech, což nám přineslo opravdu velké mejdany.

Podle okolních komentářů bych měl říct, že jsem dospěl. O tom lidé mluví nejvíc. Jenomže to se už říkalo v souvislosti s mou minulou deskou, takže mám obavy z toho, že jednou budu až moc dospělý.

Na své první desce jsem nicméně nebyl jenom vulgární. Byly na ní i písničky zamyšlenější, empatičtější. Myslím si proto, že hudbu dělám pořád stejně. Některé skladby jsou energické, jiné pomalejší, další třeba baladické, v textech si dovolím humor, vulgarismus či třeba básnický obrat.

Jsem už ale menší rebel, takže se hrany mých písniček obrušují. Nepotřebuju se vytahovat ani si nic dokazovat. V tomto ohledu je mé nové album uhlazenější, než byla tři minulá.

Už ano. Dokonce jsem se rozhodl zásadně omezit herectví, protože se v muzice cítím svobodnější. Jsem v ní sám za sebe, zatímco jako herec ztvárňuju postavy, jejichž charakter vymyslel někdo jiný.