Článek
Letošní Hronov byl diskutabilní, ale rozhodně ne nudný. Podle některých ovšem slabší než jiné ročníky.
Klasické činoherní divadlo, které se inscenačními postupy, interpretačním herectvím a volbou předloh porovnává s profesionálními kolegy, představovaly inscenace Manžel na inzerát (adaptace Patrickovy hry Manžel pro Opalu) libochovického souboru, Krausova hra Proti větru (Nahniličko) v provedení ŠOSu Prachatice či Taková podivná kombinace citů, což je adaptace Bergmanova scénáře k filmu Podzimní sonáta, kterou předvedlo Rádobydivadlo Klapý.
"Politické" divadlo
Tento typ divadla je založený zejména na hereckých výkonech a režii a v tom je i hlavní zrada těchto produkcí. Odraz vzrušené doby se projevil ve zvýšeném přílivu politického divadla.
K politice zabočil i autor loni velmi úspěšných Amatérů Josef Tejkl ve hře Solný sloupy, politiky se dotýkaly i obě Antigony (ze slovenských Levic i plzeňského souboru Tyan), v podobě morální obžaloby prolínala politická tématika do hry Vánoce u Ivanovových souboru z České Třebové.
Divadlo morálního apelu vzbudilo na hronovských diskusích i v kuloárech nejrozporuplnější ohlasy, od bouřlivého souhlasu až k naprostému odmítnutí. Jádro pudla je v tom, že jak Tejklova černá groteska, tak šokující krutost adaptace Věděnského hry Vánoce u Ivanovových nadřazuje morální apel nad čitelný divadelní tvar, s nímž se lze divácky konfrontovat. A pak je otázka, kde začíná a končí divadlo.
Recese studentských her
Autorskou tvorbu zastupovaly studentské recesistické inscenace: kosmicko - havířská groteska Impérium vrací uhlo souboru z Frýdku - Místku, skvěle zahraná pohádka Modrej drahokamen aneb Mrkvajzníci jihlavského De Facto Mimo, hravá, ale divadelně nesoudržná Alenka souboru PES Trnávka a především Sniežka pražského VOSTO5, který kromě oficiálního programu hrál i ve stanu v "off hronovské" produkci a jehož hravě cimrmanovská, komunikativní a inteligentní představení přitahovala nejen generačně spřízněné publikum.
Soubor odnesl neoficiální hronovskou cenu Zlatého Aloise, udělovanou hlasováním přítomných kritiků, teoretiků i divadelníků. Divadelně, především výtvarně velmi zajímavou, byť po technické stránce nedotaženou inscenaci přivezla i letos Společnost dr. Krásy v režii Petra Lanty.
Poměrně málo bylo letos zastoupené dětské divadlo, do paměti se jistě zapíše křehká a s velkou opravdovostí hraná Jeffersova Pastýřka Dramatické školičky ze Svitav.
Divadlo pro radost
Hronovská přehlídka je špičkou obrovitého ledovce amatérského divadla, kterému - jak ostatně letošní Hronov opět ukázal - se věnují tisíce lidí všech generací. A to je dobře. Letošní představení zhlédlo téměř deset tisíc diváků, kolem pěti stovek návštěvníků se v Hronově ubytovalo a na tři sta seminaristů pracovalo v patnácti divadelních dílnách.
Hronov je na nejstarší evropský festival hrdý. Příští 75. ročník bude jubilejní. Vzdor tomu, že festival jde do let důchodcovských, přitahuje každoročně stoupající počet mladých.
