Hořící keř aneb Proces rodiny Palachových

Film Palachovým činem začíná. Postupně se však příběh soustředí na advokátku Dagmar Burešovou, která statečně zastupovala Janovu matku a bratra v předem prohraném procesu: zažalovali tehdejšího poslance Viléma Nového, který na mítinku v České Lípě ostudným způsobem Palachův čin zlehčil, když studenta prohlásil za oběť „pravicových extremistů“, kteří mu nalhali, že se bude polévat „studeným ohněm“.

Film je zároveň obrazem české společnosti v této jedné z klíčových etap naší historie, v níž se lámaly nebo upevňovaly charaktery a kdy jen pár měsíců přineslo nesmírné změny jak v celkové atmosféře, tak v osudech jednotlivců. Scénář napsal osmadvacetiletý debutant Štěpán Hulík, který říká, že jeho motivací byla fascinace Palachovým činem.

„Nemůžu říct, že s ním ve všech ohledech souhlasím, ale Janovo odhodlání angažovat se v tom, co se dělo kolem něj, a odvaha dát do hry to nejcennější, co měl, se mě hluboce dotýkala a dotýká. Žijeme v době, kdy většina z nás zase propadá pocitu, že se věci okolo nás nedají změnit, že všechno se stejně rozhoduje jinak a jinde. Zdá se nám, že nemá smysl se jakkoli angažovat. Je to velmi podobné jako v měsících po srpnové invazi a potom v normalizačních letech. Palach svým činem v mezní podobě ukázal, že se mýlíme, když takhle uvažujeme. Ukázal nám, že se vždycky dá něco dělat. Zdálo se mi, že ten čtyřicet let starý příběh může být najednou velmi současný.“

Agnieszka Hollandová není v tomto příběhu navzdory své národnosti rozhodně cizinkou: právě na přelomu 60. a 70. let studovala na pražské Filmové akademii múzických umění (FAMU), kterou absolvovala v roce 1971.

„Byla to pro mě první dospělá a snad vůbec nejdůležitější politická a společenská zkušenost,“ tvrdí o svém pražském pobytu a dodává: „Zažila jsem svátek pražského jara, odbojnou náladu během invaze a bezprostředně po ní, čin Jana Palacha a pak i čin Jana Zajíce. Důvod těch dvou obětí byl podobný, ale jejich přijetí ve společnosti bylo krajně odlišné. Palach byl vnímán jako národní hrdina.

O měsíc později, když se upálil druhý Jan, už o něm lidé nechtěli slyšet. Během toho měsíce jsem mohla pozorovat neuvěřitelnou změnu. Lidé pochopili, že nejsou schopni tak extrémní oběti. A proto rezignovali.“

Pro režisérku osobně je Palachův čin odmítnutím prohry. „Vyjadřuje nesouhlas se zlem. Víru v sílu jedince i za cenu oběti vlastního života. Lidstvo takové činy potřebuje, i když ne vždy je momentálně chápe,“ dodává režisérka, která byla nominována na Oscara za filmy Evropa, Evropa a V temnotě.

Tvůrci se snažili přiblížit dobovou atmosféru mimo jiné tím, že tam, kde

Tvůrci se snažili přiblížit dobovou atmosféru mimo jiné tím, že tam, kde to bylo možné, natáčeli přímo na místech, kde se historické události odehrály. Například v domě rodiny Palachových ve Všetatech, v hlavní budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, na Olšanských hřbitovech a v hotelu Merkur v České Lípě, kde Nový pronesl výroky zpochybňující motivy Palachova činu.

Hlavní roli JUDr. Dagmar Burešové (v prosinci 1989 byla jmenována ministryní spravedlnosti v české vládě) ztvárnila Tatiana Pauhofová. Ta o své přípravě na náročnou roli dosud žijící ženy říká.

„Jde o reálný příběh, který se odehrává na pozadí historických událostí, takže spoléhat se jen na cit a intuici by bylo příliš troufalé. Tím spíš, že jsem tu dobu nezažila. V roce 1989 mě nejvíc trápilo, že si sice umím přečíst noviny, ale absolutně ničemu v nich nerozumím, a že se rozbitá kolena nehojí tak rychle, jak jsem si přála. Takže jsem považovala za povinnost odložit optiku dnešní doby a zkusit se v tom – pro mě zvláštním – období trochu zorientovat. Naštěstí žijeme v době, kdy se lze snadno dostat k množství informací, takže jsem nasávala, třídila, dozvídala se – a nakonec použila cit a intuici,“ říká herečka.

Ke spolupráci s Hollandovou dodává: „Je to generál, který nechává volnost a prostor a rád vede s herci dialog. Fascinující kombinace. Lepší je to zažít než o tom mluvit. Agnieszko, děkuju!“

Palachovu maminku hraje Jaroslava Pokorná, která točila s Hollandovou jako mladá dívka a teď se po mnoha letech setkaly. „Najednou jsme spolu stály na place – a jako by ty roky neexistovaly – měla jsem pocit, že jsme včera dotočily a jedeme nanovo,“ říká herečka a přiznává: „Bylo mým snem se s ní ještě někdy v životě pracovně setkat, a to, že se ten sen vyplnil, pokládám téměř za zázrak.“

Nejtěžší byl pro Jaroslavu Pokornou hned první natáčecí den: „Byla to scéna ve vlaku, kdy se paní Palachová náhodou z novin dozví, co se jejímu synovi stalo. Měli jsme sice dvě čtené zkoušky, ale stejně jsem se strašně bála chvíle, kdy tahle scéna přijde. Bála jsem se hlavně toho, že nedokážu najít míru. Představit si, že jsem matka, která bezstarostně nasedne do vlaku s tím, že jede na schůzku se synem, aby spolu koupili kabát, a ve vteřině se jí zhroutí svět – to snad ani nebylo možné. Agnieszka ale říkala: Neboj se, já všechno,strážím‘. A opravdu, strážila.“

Po roli kriminalisty padesátých let v Ondříčkově filmu Ve stínu je Ivan Trojan jako major VB Jireš opět vyšetřovatelem. O svém prvním setkání s režisérkou říká: „Bylo to, jako bychom se znali dlouho a dělali spolu poněkolikáté. Hodně se to pozná i na tom, že nám stačilo minimum slov, abychom si řekli, jak má ta která scéna vypadat… Na začátku jsem k ní cítil respekt, pak obdiv a nakonec vděčnost, že jsem u toho mohl být. K tomu určitě přispěli i autor vynikajícího scénáře Štěpán Hulík a kameramani Martin Štrba a Rafał Paradowski.“

V dalších rolích uvidíme Jana Budaře v roli manžela Dagmar Burešové Radima, Igora Bareše jako majora StB Dočekala. Janova bratra Jiřího Palacha hraje Petr Stach, studentského vůdce Ondřeje Trávníčka Vojtěch Kotek a poslance Viléma Nového Martin Huba.