Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.
Berlín
Únorové Berlinale neprobíhá prakticky nikdy bez účasti hollywoodských hvězd. Přesto se jich tu letos sjelo na jubilejní ročník mimořádné množství – od těch již zavedených, jako jsou režisér Martin Scorsese, herci Leonardo DiCaprio a Pierce Brosnan, až po nedávno rozsvícené krásky jako Amanda Peetová či Rebecca Hallová.
Článek
Ty dvě hrály společně s Catherine Keenerovou v americkém filmu režisérky Nicole Holofcenerové Please Give, který je docela zábavným portrétem současné americké rodiny: stařenky, naštvaná puberťačka, charita, nevěra… Nechybí ani „mám tě ráda, tati“. Film je sice poněkud sladkobolný, ale má i přiměřený nadhled, je kultivovaně napsaný a natočený.
Jediný představitel výraznější mužské role Oliver Platt se ale nejspíš mezi ženské kvarteto bál, takže tisková konference působila trochu jako kavárenský dýchánek, kde si dámy skládaly poklony navzájem a nepřítomnému Plattovi zvlášť. Ve středu pak přijela Julianne Mooreová, která hraje jednu z hlavních rolí v dalším americkém filmu The Kids Are All Right režisérky Lisy Cholodenkové, opět portrétu rodiny a všeho, co se kolem ní točí.
V hlavní soutěži se letos hodně bručí v base nebo vrací z vězení – zatím v rumunském, íránsko-německém, dánském i norském filmu. Ten natočil režisér Hans Petter Molland, který měl v roce 2000 na karlovarském festivalu snímek Aberdeen, oceněný za nejlepší mužský herecký výkon Iana Harta. Tentokrát by jeho filmu A Somewhat Gentle Man slušela stejná cena – Stellan Skarsgard v roli chlapíka, který se vrací po dvanácti letech z vězení a dostává druhou životní šanci, je jedním slovem úžasný.
Film byl navíc dosud nejpříjemnějším zážitkem festivalu především pro drsný severský humor. Typickou ukázkou festivalových paradoxů je, že navzdory hojnému smíchu během novinářské projekce má v hlasování kritiků ve festivalovém deníku nejhorší hodnocení.
To by si zasloužil japonský zástupce, který reprezentuje jiný typický festivalový úkaz – alespoň jeden dokonale úchylný film v hlavní soutěži.
Snímek Housenka má sice silně proklamovaný protiválečný apel, ale velmi odpudivý děj. Japonský voják za 2. světové války brutálně znásilní a zabije čínskou dívku, ale domů se pak vrací jako válečný hrdina a invalida: chybí mu ruce, nohy, sluch i řeč, má znetvořenou tvář a jediné, o co nepřišel, je sexuální touha.
Po zhruba desetiminutovém úvodu do děje pak zbytek filmu jeho žena toto lidské torzo krmí, přebaluje a provádí s ním požadované erotické hrátky. Její čím dál zoufalejší konání je prokládáno dokumentárními válečnými záběry a titulky s ciframi mrtvých.
Film neměl dobrý ohlas, což samozřejmě neznamená, že nemůže zaujmout předsedu poroty režiséra Wernera Herzoga, o jehož vkusu jde kuloáry jediné slovo: nevyzpytatelný. Uvidíme v sobotu 20. února večer.
Uvedením čínského milostného dramatu Tchuan Jüan (Odděleně spolu) režiséra Wang Čchüan-ana začal ve čtvrtek 60. ročník filmového festivalu Berlinale. Jedna ze...
Jeden z nejslavnějších filmů v dějinách, německý Metropolis Fritze Langa, se po desetiletích v pátek dočká uvedení v původní verzi. Tu zřejmě nikdo z dnešních...