Článek
Není pochyb o tom, že ve zvuku kapely, a tedy i nové desky, je odkaz na gotickou mystičnost a sychravost, kterou přinesla raná osmdesátá léta skrze britské formace Sisters Of Mercy či The Mission. HIM v tom jedou tak napůl, vědomi si nutnosti udržovat při životě všechny fígle moderního zvukového designu. To celé se však v jejich podání stalo klišé.
"No jo, kritici nám předhazují, že jsme stále stejní. Jenže když si poslechnete naši novou desku opravdu pozorně, na jemné nuance narazíte," zlobil se zpěvák Ville Valo, když Právu o desce poskytoval informace.
Ty odlišnosti coby stoprocentní skladatel a textař zachytil zejména ve druhé části opusu. Po skoro nudném začátku, v němž bez námahy navázal na pocitové dění předešlé kolekce Deep Shadows And Brilliant Highlights (2001), dal prostor skladbám členitějším. Platí to zejména o volné a plíživé This Fortress Of Tears a kompozičně vrstevnaté finální The Path. Je sice evidentní, že sklouznout k lovemetalové tradici by pro něho nebyl problém, ale nakonec to s důstojností ustál. Alespoň ty dva okamžiky.
HIM: Love Metal, BMG, 52:51