Článek
Jaká byla světová premiéra Trojúhelníku smutku v Cannes, kde film dostal od mezinárodní poroty Zlatou palmu?
Bylo to úžasné. Většina nás herců film do té doby neviděla, protože Ruben stříhal do poslední chvíle. Já se nerad dívám na útržky, takže jsem si počkal.
A vidět film poprvé s canneským publikem bylo neuvěřitelné, nikdy jsem nic takového nezažil. Přiznám se, že jsem se hodně nasmál.
Jak jste se seznámil s režisérem Rubenem Östlundem?
Bylo to hodně zvláštní. Přišla mi pozvánka z castingové agentury v Kodani, kde byla spousta textu o marxismu a neoliberalismu. O mně se ví, že mé srdce tíhne spíše k levici, takže jsem si říkal: Super, Ruben to ví, takže já budu hrát toho marxistu.
Hned jsem o té postavě začal přemýšlet. Přišel jsem na casting, Ruben tam byl, což není v prvním kole úplně běžné, a ukázalo se, že mám hrát ruského oligarchu. Prošli jsme si text, místo plánované hodiny jsme se bavili dvě, ale měl jsem pocit, že tím to zhaslo.
Trojúhelník smutkuVideo: Aerofilms
Trochu jsem na to zapomněl, asi za dva měsíce se mi doneslo, že si Ruben myslí, že jsem zábavný, a že mě chce ještě vidět. Zase jsme si povídali a zase jsem odešel. Trvalo rok a půl, než jsem tu roli dostal.
Jak se hraje ruský oligarcha? Znáte nějaké?
Já ne, ale mám starého kamaráda, se kterým jsme v sedmdesátých letech hráli v Jugoslávii divadlo, on se stal na přelomu tisíciletí chorvatským velvyslancem v Moskvě a poznal lidi, kteří měli velkou moc a spoustu peněz. Hodně jsem s ním o tom mluvil, a když jsem se setkal s Rubenem naposledy, měl jsem postavu Dimitrije vlastně hotovou včetně jeho zázemí. Zbohatl na prodeji hnojiv, sám o sobě říká, že prodává s*ačky, a vydělal neuvěřitelné množství peněz, což z něj udělalo zapáleného kapitalistu citujícího Reagana.
Nyní je se ženou na luxusní plavbě, popíjí a debatuje o politice s americkým kapitánem lodi, jenž obhajuje marxismus a kterého hraje Woody Harrelson.
Woody Harrelson (vpravo) ve filmu Trojúhelník smutku.
Oba máte velmi těžký text. Jaké s ním bylo natáčení?
Řešili jsme to už před začátkem. Woody má velké ego a já také dokážu v soukromí leccos, takže jsme nevěděli, jak nám to bude společně fungovat.
Ruben nás seznámil a jeden den jsme si jen tak hráli, volně se bavili, abychom se na sebe napojili. A když se pak natáčelo, věděli jsme oba, že to zvládneme. Woody se výborně koncentruje, je to skvělý protihráč.
Trojúhelník smutku. Černé účtování se vzývanými, krásnými a bohatými elitami
Začali jsme scénou, kde jsme museli být hodně opilí, a to je extrémně těžké hrát. Ale zaimprovizovali jsme a pak už to šlo.
Ve filmu je neuvěřitelně dlouhá scéna, v níž celé osazenstvo lodi dostane mořskou nemoc se všemi jejími průvodními jevy. Jak se točila?
Bylo to velmi zábavné, protože jsme ji točili ve studiu ve Švédsku, kde byla vybudovaná loď, kterou poháněl hydraulický systém. Celý salon, kajuty, všechno bylo vytvořeno ve studiu.
Jenže ta hydraulika nejen předstírala vlny a různé rány, ale také tou lodí houpala, takže po osmi hodinách natáčení se lidem opravdu udělalo špatně. Jen Woodymu a mně nebylo nic.
