Hlavní obsah

Good Riddance nesou prapor politického punku

– PRAHA
Novinky,

V pražském klubu Abaton v úterý večer vystoupila kalifornská skupina Good Riddance, která hraje melodický punk se silnými texty. Good Riddance, pro něž jsou typické vyrazné melodie a nezaměnitelný drnčivý zvuk basy Chucka Pabiche, právě dokončili novou desku My Republic, která vyjde v červnu. Na otázky Novnkám odpovídal zpěvák Russ Rankin.

Článek

Jaké bude nové album? Název naznačuje, že byste se mohl trefovat do americké společnosti, jak tomu bylo na deskách For God And Country nebo Ballads For The Revolution.

I My Republic bude trochu politické. Vždycky se mi líbily názvy působící jako fráze z oficiálních amerických dokumentů, které jsou vytržené z kontextu. Mají sociální nebo politický názvuk, což přitahuje pozornost k deskám.

Považujete se za politickou kapelu?

Od chvíle, kdy nás hudební svět zaregistroval, tak nás vždycky vnímal jako politickou kapelu. Naše texty i obaly našich alb působí politicky. Když však vezmete jednotlivé členy kapely, tak zjistíte, že každý má různě velký zájem o politiku. Mě zajímá nejvíce, po otci jsem politický člověk. Taky píšu texty, což posouvá Good Riddance tímto směrem.

Řadu názorů však máme v kapele společných. Nikdo z nás nemá rád prezidenta, všichni jsme proti válce v Iráku  a všichni jsme pro národní zdravotní péči, která v USA bohužel neexistuje. Jsou však jednotlivosti, v nichž se neshodneme, třeba já a Luke máme rozdílný pohled na trest smrti. Já jsem proti němu, on s ním souhlasí. I když se však máme některé názory odlišné a dlouze o nich diskutujeme, jako kapela máme sociální cítění, zájem o společnost a její problémy. Sám to dávám nejvíce najevo.

Co vás inspirovalo při psaní, když jste začínali?

Viděl jsem, co se děje ve světě, a měl jsem rád kapely jako Dead Kennedys, Crass, T.S.O.L nebo M.D.C. či D.O.A., jejichž texty mi dávaly smysl. Pokud máte rád skvělou muziku od skvělé kapely, tak je fajn zjistit, že slouží i jako prostředek sociálního uvědomění a k šíření politických názorů.

Bad Religion byli asi první kapelou která mě inspirovala, abych použil muziku jako prostředek k vyjádření vlastních názorů. To mě velmi lákalo. Hodně písniček je jenom pro zábavu, lidi na ně mohou tancovat, ale mě vždycky přitahovaly hlubší možnosti hudby, aby vyjadřovala společenské změny. Nestačila mi jen dobrá melodie, protože text jí může dát sílu, abyste o něčem začal přemýšlet a jednal jinak.

Proč se vrátil bubeník Sean Sellers, s nímž jste natočili první tři alba?

Když to opět vypadalo, že Dave Wagenschutz nebude schopen odehrát tolik koncertů, kolik jsme si domluvili, protože žije na druhém konci Ameriky, má práci a rodinu, tak jsme tak jsme požádali Seana. Nahrávali jsem s ním i nové album. A hrál s námi už v roce 2004 na turné v Austrálii, když se Dave nemohl uvolnit z práce.

Působilo to velmi přirozeně, protože Sean je dobrý bubeník a zná písně. A nebyl to problém, protože Sean a Luke zůstali přáteli, mají dokonce společnou kapelu. Dava jsem nechtěli vychodit a on od nás nechtěl odejít, ale když jsme se sešli, tak přijal s ulehčením.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám