Článek
V tuzemské distribuci měl film o učiteli Pavlu Talankinovi, který natáčí dění v základní škole v ruském průmyslovém městě Karabaš, premiéru loni v listopadu. Nyní se – i pod vlivem oscarové nominace – rozjela nová vlna projekcí. Jedné takové jsem využil.
Pan Nikdo proti Putinovi je vhledem do ruské reality, který se jen tak nenaskytne, neboť o tom, co se v Rusku reálně děje a jak se tam žije, nevíme prakticky nic. A tím spíš nevíme, jak to vypadá v regionech daleko od center, v územích, jimž Rusové říkají „glubinka“.
Chci upozornit na dvě skutečnosti. Tou první je stav školy, v níž učitel Talankin natáčí. Chodby, zdi, záchody, celkové prostředí vykazují známky sešlosti, neudržovanosti a neinvestování do infrastruktury.
Trailer k filmu Pan Nikdo proti PutinoviVideo: Bontonfilm
Druhou skutečností je indoktrinace nacionalistickou a válečnou propagandou. Sledujeme mechanismus příkazů shora, natáčení rituálů před ruskou vlajkou či nedobrovolných přednášek učitelů o významu vlasti nebo o nacistech na Ukrajině.
Videozáznamy musí Talankin posílat na portál do ústředí coby doklad, že škola plní politické úkoly. Na základce jsem jako žák zažil nejhorší léta normalizace. Bylo to nic. Film je výplachem mozků zcela jiné úrovně.
Co je na Talankinových záběrech úplně nejzajímavější i nejstrašnější, jsou záběry na tváře žáků. Mísí se v nich strach, vyděšenost, obavy i nesmělé pohrdání, nemožnost projevit se spontánně a po svém. Hledíme na formování další poškozené generace.
