Článek
Amatérské divadlo tu má tradici a hustota jeho výskytu je právě v mezinárodním měřítku nebývalá. Samozřejmě, s dobou se proměňuje společenský i umělecký význam těchto aktivit. Dnes jsou cenné mimo jiné tím, že se při nich lidé reálně setkávají, komunikují spolu tváří v tvář a tvoří, nejsou odděleni digitálními sítěmi.
Co do uměleckého vkladu byla možná vrcholem osmdesátá léta. Tehdy se v amatérském divadle vyskytovala plejáda osobností a inscenací, často možná stejně zajímavých jako to lepší z produkce menších profesionálních scén, jimž se říkalo studiová divadla.
Namátkou: v hlavním městě početné společenství kolem Pražské pětky; soubor Doprapo, v jehož čele stál Petr Lébl; Vizita, v níž Jaroslav Dušek a kupříkladu Martin Zbrožek excelovali v improvizacích; Ochotnický kroužek v Brně – uskupení s obrovskou energií a vynikajícími inscenacemi, na nichž se zásadně podílel Jan Antonín Pitínský.
Jedna z nich, Matka, kterou Pitínský napsal i režíroval, měla premiéru v roce 1987. V roce 2013 vznikla v brněnském studiu Českého rozhlasu její audioverze. Nedávno ji Rozhlas na pár týdnů reprízově uvolnil u příležitosti Pitínského sedmdesátin. Poslechl jsem si ten ironický horor o revoluci. A pořád je dobrý.
A tuto drobnou chválu amatérů zakončím vpravdě raritou: ústecký Jaroslav Achab Haidler uvedl svoji dramatizaci Fuksova románu Pan Theodor Munstock premiérově v prosinci 1984. Později se profesionalizoval. Ale inscenaci hraje dodnes – příští repríza je v Ústí nad Labem na pořadu 13. března.
