Článek
Janošec Benda je autodidakt. Vyšel z party, která v Ostravě vznikla nedlouho před pádem komunismu, říkala si Přirození a kromě Janošece ji tvořili například Daniel Balabán, Petr Pastrňák, Hana Puchová či Jiří Surůvka, tedy jména, která jsou na tuzemské scéně dávno zavedená.
Průřez Bendovou tvorbou nazvaný Pavilon (ne)klidu je setkáním s výtvarníkem, který se nezaprodává – a ne snad v tom smyslu, že se tvorbou neživí; má civilní zaměstnání v Divadle loutek Ostrava. Kurátorka Renata Skřebská podotýká, že právě proto, že je samoukem, klade na sebe autor maximalistické nároky, pochybuje o sobě, není-li naprosto spokojen, díla ničí.
Navzdory názvu retrospektivy a přes „divoké“ proměny Bendova výtvarného rukopisu lze v sálech ostravské galerie zažívat chvíle klidu a usebrání. Tady nic není na efekt, tady se nepospíchá.
Bendovo „řeholnictví“ jde proti duchu doby, proti bující nárokovosti, že když „dělám umění“, tak společnost, rozuměj stát, by mi k tomu měla zajistit podmínky. Janošec Benda na nikom nic nenárokuje. Nároky vznáší výhradně na sebe: aby sám před sebou obstál. Když musíš, tak musíš.
Výstava, která v GVUO trvá do 20. července, je poslední, než se tato architektonicky cenná budova na půl roku uzavře, protože ji čeká dílčí rekonstrukce. To proto, aby v příštím roce mohla v lepší technické kondici oslavit sté výročí své existence.
