Článek
Jedním z hlavních témat dosavadní soutěže je manipulace a násilí, především to ve vztazích, ať už jde o společenské, pracovní, nebo rodinné.
Herec Javier Bardem doprovodil snímek El Ser Querido režiséra Rodriga Sorogoyena, v němž hraje uznávaného oscarového režiséra Estebana Martínéze, který je známý nejen filmy, ale i minulostí poznamenanou řadou násilných excesů.
Přijíždí do Španělska, aby tu natočil svůj nový film a setkal se po letech s dcerou. Nabídne jí ve filmu roli a doufá, že s ní znovu naváže vztah. To se sice podaří, ale Estebanova manipulativní povaha zároveň otevře staré rány, které se nikdy úplně nezahojily.
„Když jste herec, jste manipulován, když jste režisér, manipulujete,“ řekl v Cannes Bardem. „Nechci to omlouvat, ale snažím se pochopit, odkud pramení tohle obtížné chování. Určitě souvisí s tlakem, s tím, že režiséři musejí mít celkový přehled o všem, a někdy zapomínají, že mluví s člověkem, který má také své city,“ uvedl.
„Nemělo by se to tolerovat, žádná tvorba by neměla takové zneužívání připustit. Jako společnost se měníme, jdeme vpřed, ale musíme i nadále věnovat pozornost možnému zneužívání, ke kterému může docházet v jakékoliv profesi.“
Ne všichni režiséři jsou samozřejmě drsní manipulátoři, a herci to umí ocenit. Adam Driver hraje v jediném americkém soutěžním filmu Paper Tiger režiséra Jamese Graye, který se v tomto jen částečně fiktivním snímku vrací ke svému rodinnému životu v newyorském Queensu v polovině 80. let a vypráví o děsivém střetu s ruskou mafií.
„Scénář je velmi specifický a rozsáhlý, bylo třeba vybírat jednotlivé scény,“ řekl Driver.
„A James hercům dává prostor, aby ve svých rolích mohli zkoušet různé věci. Vytváří rámec grandiózní atmosféry a my se cítíme ve svých rolích svobodní,“ pochválil režiséra Driver.
Francouzský zástupce v hlavní soutěži, film Garance režisérky Jeanne Herryové, je z těch, které ukazují, jak se závislost stává člověku vězením, z něhož není úniku.
Titulní hrdinka v brilantním podání Adèle Exarchopoulosové pracuje jako rekvizitářka v divadle, svou práci má ráda, ale její náklonnost k alkoholu ji strhává stále hlouběji, až o milovanou práci přijde. Roky bujarých večírků, panáků s kamarády na jeden večer i domácí popíjení si vybírají daň.
Film není nikterak objevný ani převratný obsahem ani formou, ale má skvěle vybudovanou atmosféru, v níž divák doslova cítí mejdanová opojení i následné kocoviny. A herečka vyjadřuje alkoholismus natolik působivě, že ať do sebe s gustem obrací doma jednu sklenku vína za druhou nebo v partě panáky, divák určitě nedostane chuť ji po odchodu z kina napodobit.
