Článek
Máte dvacet minut, zazní začátkem července 2025 salonkem, kde se sdílený rozhovor pro novináře koná. Stellan Skarsgård na něj dorazil očividně ve skvělé náladě. Na karlovarský filmový festival přivezl dojemný snímek Citová hodnota režiséra Joachima Triera, který předtím vyhrál festival ve francouzském Cannes. Vypráví příběh otce, který se snaží obnovit rozbitý vztah s dcerou.
Citová hodnota je výjimečná nejen obsahem, ale i materiálem, na nějž byla natočená. Vznikla na 35mm film. Jak velká je to změna v době všudypřítomných digitálních kamer, technologií pracovat „postaru“?
Tohle je spíš otázka na lorda von Triera (režisér Joachim Trier - pozn. red.) … Ale obecně, žádná technologie vám nezaručí, že snímek bude dobře zaostřený. Musíte mít k tomu ještě určité dovednosti. Joachim by asi ještě zmínil, že je v případě digitálních technologií výsledek vždy daný postprodukcí. V případě 35mm filmu musíte dělat ta správná rozhodnutí jinde, už při natáčení. Je to, jako když tvoříte věci na psacím stroji, anebo v počítači.
V prvním případě musíte dělat rozhodnutí, která pak nejde měnit, musíte je opravdu předem promýšlet. Tedy můžete své myšlenky měnit, ovšem pak vyhazujete papíry, přelepujete „špatná“ slova/věty. V počítači naopak děláte tyhle změny snadno, jenže zase u nich tolik nepřemýšlíte. Stejné je to u filmu. Jeden můj známý, chytrý, technologicky zdatný chlapík, by ke všemu řekl: film (formát 35mm - pozn. red.) je membrána a jako membrána má vlastní život. A dodal by: skutečně zacházet s ní umí tak deset lidí na světě.
Nejste na kolegy moc přísný?
Nejsem. Vidím kolem sebe, jak se do natáčení na film mnozí až nesmyslně vrhají. Spousta začínajících režisérů, absolventů filmových škol říká: musíme náš příběh natočit na film. Pak za mnou přijdou a nabídnou mi roli. Já jim na to odpovídám, že do projektu nepůjdu, protože mají na jeho natáčení třeba jen čtyři týdny. Což je málo.
Narovinu jim sděluji: jen týden promarníš tím, že musíš materiál zaplatit. Nejde totiž jen o to cosi natočit, film se musí zpracovat, vyvolat… Všem proto radím, aby sáhli v začátcích svých kariér po digitální formě. Je levná, umožnila revoluci tvorby. Je účelná.
A co když se tihle nadšenci starších technologií nedají odbýt, co když mají na natáčení více než čtyři týdny?
Tak může být výsledek fantastický. Film je sexy, podobná práce má něco do sebe i v dnešní době, jak vidíte v Citové hodnotě.
Získala hlavní cenu v Cannes. Ve Varech také diváky nadchla. Jejím hlavním hrdinou je slavný režisér, pro nějž je práce životní kotva, a soukromí má rozbité. Vidíte to stejně?
Ano, film začíná jako nenápadné dobrodružství. Máte v něm krásný dům, v němž se část děje odehrává. V něm se pohybuje i Renate (Renate Reinsveová v roli Nory). Vypráví vám náš příběh svou optikou. Velmi jemně, ovšem nic netají. Od začátku tak víte, že s otcem má jakýsi nevyřčený, ale zásadní problém. Já jí vlastně ve své roli Gustava sekunduji. Nechávám jen tak věci kolem sebe plynout. Což je právě poetika Citové hodnoty.
Diváci sledují, jak k sobě oba hledají cestu. A i když se na ní skutečně nepotkávají, aspoň se k sobě přibližují. Každý z nás ví, že podobný proces je v životě velkým úspěchem… Navíc jsem natáčel se třemi úžasnými herečkami, které mi úžasně nahrávaly. Když herci spolu skutečně hrají, dělávají lepší věci. Bez těchto „drobností“ bych nic nedokázal.
Film je o rodičovství, o rodinných vztazích. Máte osm dětí. Jaký přístup jste v rámci jejich výchovy zvolil?
To dobré na mém rodičovství bylo, že jsem dětem jasně ukázal, kolik mám v sobě nedostatků, že jsem jen lidská bytost a že jsem nikdy nestál na žádném piedestalu. Nemám vůči nim přece žádná zvláštní práva jen proto, že jsem jejich otec. Nedělal jsem za ně žádná zbytečná rozhodnutí. Řekl bych, že v důsledku téhle metody máme mezi sebou vyrovnané vztahy, mluvíme spolu. Nevím, jak moc jsem je zničil, ale dal jsem jim svobodu, aby se zničily případně samy… Ještě bych k tomu dodal, že jsem tedy zcela jistě jiný otec než Gustav z Citové hodnoty.