Rumunští Češi se nikdy nevzdají, míní dokumentaristka

Hodinu a půl dlouhý snímek režisérky Jiřiny Šimkové vznikal z hlubokého obdivu k tamním lidem. Dokument nemá být jen strohým popisem historie, je naopak mozaikou přibližně třiceti lidských příběhů.

„Ne všechny, které jsme zachytili na kameru, se do filmu dostaly. To ale neznamená, že zůstanou v šuplíku,“ naznačila tvůrkyně možné pokračování. „Zpovídaní lidé poznali, že úcta a vděk, které k nim cítíme, je upřímná. Tuto opravdovost nám sami předali,“ dodala.

Diváky provází hlas herce Jaroslava Plesla, který byl prý nabídkou namluvit voiceover potěšen, jelikož už předtím srbskou část Banátu navštívil a oblíbil si ji. Hudebně film podkreslují melodie kapely Pole a klavíristky Beaty Hlavenkové.

Film objasňuje některé zažité mýty. Zatímco se traduje, že Češi do Rumunska odcházeli za slíbenou půdou a domy, realita první vlny byla drsnější. Místo stavení na ně čekaly díry v zemi, místo orné půdy hluboké lesy, které museli vykácet.

Ani jejich současná situace není jednoduchá. Mladá generace odchází za lepšími výdělky do Česka nebo do větších rumunských měst. Na druhou stranu přicházejí i noví usedlíci, kteří většinou pracují z domova. Ačkoli rumunští Češi stále do jisté míry zachovávají zemědělství, dnes je živí především cestovní ruch.

Přestože se diaspora smršťuje, Šimková se domnívá, že do budoucna vydrží: „Jak říká pan Kocman, jeden z vypravěčů ve filmu: Čech přežije i na suché skále. Oni se nikdy nevzdali a nevzdají. Vede je jejich hluboká víra.“

Kulturní dědictví „patnáctého českého kraje“ vyzdvihuje také hudební festival Banát, za nímž stojí Štěpán Slaný. Patnáctý ročník se uskuteční od 19. do 23. srpna. Akce, která se koná v malé vesničce Eibenthal, má jasný záměr: pomoci krajanům a zvýšit povědomí o jejich situaci.

Festival je unikátní svou dopravou. Od roku 2017 organizátoři vypravují nejdelší osobní vlak v Evropě, který pojme kolem tisíce cestujících. „Bylo to nasnadě, Češi jsou národ šotoušů. Všimla si nás díky tomu média a zlákali jsme známé kapely. Poprvé s námi jeli Wohnout,“ podotkl pořadatel.

Hudební dramaturgie se soustředí na alternativní kapely, které podle Slaného mají „slušné a zcestovalé fanoušky“. „Kritérium splňuje třeba skupina Zrní. Její členové jsou takoví přírodní, možná trochu ezo, jejich posluchači se ale dokážou připravit na místní zhoršené podmínky a zároveň cítí respekt vůči krajanské komunitě. Nerad bych kohokoli urazil, ale kdybychom pozvali třeba nějaké agrometalisty, cílem jejich publika by pravděpodobně bylo se opít,“ míní.

Letošními největšími taháky jsou Midi Lidi nebo Bow Wave, kteří se na pódium vrátí po osmnácti letech nečinnosti. Návštěvníci uslyší také Báru Zmekovou, Jakuba Königa, Circus Problem či Davida Pomahače.