Richard Gere pro Novinky: Jako buddhista bývám klidný, ale Trumpova rozhodnutí mě rozčílila

Ano, samozřejmě. Mluvil jsem o tom už mnohokrát. Vzpomínám si, že se kolem mě hodně mluvilo o dešti. Teď tady v Madridu také prší, když spolu mluvíme… Já jsem se tehdy za dalajlamou vydal během monzunového období. A to do Indie, do hor, do Dharamsaly, kde žije v exilu (od roku 1959, kdy uprchl z Čínou okupovaného Tibetu - pozn. red.). Nebylo vůbec snadné se tam dostat.

Bylo to dříve, ale přesné datum není důležité. Důležité je, že k tomu došlo. Já jsem se jinak s tibetským buddhismem setkal na přelomu 70. a 80. let. Buddhismus samotný mě pak oslovil ještě daleko dříve.

Jako první jsem ke studiu objevil koány (krátké iracionální příběhy obsahující nelogickou „hádanku“, která osvobozuje mysl od zavedených konceptů a umožňuje jí zakusit okamžik „před myšlením“ - pozn. red.). Začal jsem praktikovat zen-buddhismus. Bylo to v době, kdy ještě nebylo vydaných tolik knih o tibetském buddhismu… Tam někde začala má cesta i k dalajlamovi, s nímž jsem se vůbec prvně setkal počátkem 80. let.

Tibetská kniha mrtvých, což je zásadní dílo přeložené v evropském kontextu už před 2. světovou válkou, někdy ve 20. letech (v roce 1927 anglicky, v češtině v roce 1938 z německého překladu - pozn. red.).

Jde o nejvýznamnější text tibetského buddhismu (v originále Bardo thödol, sepsaný na základě příběhů v 8. století - pozn. red.). Ač to podle názvu tak nevypadá, není pouze o smrti. Poskytuje návod živým, jak úspěšně projít obdobím mezi smrtí a novým vtělením.

Ten konečný podnět přišel přes našeho společného známého. Psal o tibetském buddhismu knihu a říkal mi, ať nejezdím do Tibetu, což jsem pod vlivem svých studií plánoval.

Poradil mi, že je rozhodně lepší jet za dalajlamou do Indie. Protože v Tibetu mě nenechají Číňané vůbec nic vidět, poznat, že je zkrátka lepší vydat se za tibetským buddhismem do exilu.

Ten nápad mě nadchl. Stal se mým snem, který jsem si v jednom monzunovém období splnil. Chtěl jsem studovat i s tamními mnichy, již si učení přinesli ze stále nesvobodného Tibetu (od té doby se tam vracívá - pozn. red.)

Filozofie mě přitahovala odjakživa, stejně jako příroda. V tomhle nejsem určitě sám. Snad každý si někdy pokládá otázky: Kdo jsme? Proč jsme tady? Jaký má smysl naše konání? A hledá na ně odpovědi. Tyhle dotazy přitom patří k základním tématům všech náboženství, takže má univerzitní studia se nabízela.

Samozřejmě jsem Trumpa nevolil. A většina mých známých ho taky nevolila, i když pár ano… Doufal jsem taky, že se funkce znovu neujme, a když se to stalo, byl jsem sice zklamaný, ovšem nijak zvlášť jsem se kvůli tomu nerozčiloval.

Ten hněv přišel poměrně záhy poté, co složil prezidentský slib. Jeho rozhodnutí totiž zničila zásadní humanitární pomoc, USAID (Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj - pozn. red.). Ta jménem americké vlády pomáhá/pomáhala ve světě, kde bylo třeba. Zachraňuje hladovějící, pomáhá ve zdravotnictví, při uprchlických krizích… Podporuje ženy a děti. To vše se přitom většinou děje v nejchudších státech Země.

Ano, Trump z těch velkých projektů USA podobně ochromil PEPFAR (Nouzový plán prezidenta Spojených států pro pomoc při AIDS z roku 2003 - pozn. red.), který založil George Bush mladší a díky němuž se zachránily desítky milionů životů. Za něj se USA zavázaly vložit do projektu miliardy dolarů. Pomáhají/pomáhaly hlavně v Africe, ale také na Haiti…

Výsledky byly viditelné rok od roku. Najednou je konec s tím, na co jsme mohli být my Američané pyšní. Trump to zničil, což mě skutečně rozčílilo.

Prvně, není to můj film. Natočili ho dva skvělí švýcarští režiséři (Barbara Millerová a Philip Delaquis - pozn. red.). Když zhruba před rokem přišel nápad, že bych do projektu mohl vstoupit jako producent, věděl jsem, že mají unikátní záběry Jeho Svátosti, i to, že jsou ve snímku použity. Uvědomoval jsem si, že by to mohla být jeho největší síla.

Chvíli jsme o všem jednali, pak jsem řekl: Tak mi ten film promítněte. Odpověděli: Velmi rádi. A já od momentu, kdy jsem viděl záběry, jak se Jeho Svátost dívá přímo do kamery, jsem věděl, že tohle chci s nimi dělat. Bylo to neuvěřitelné. Konkrétně ta energie, která z něj přitom šla. Stejně tak skvělá byla jeho angličtina.

Měl, taky jsem tvůrcům řekl, že do projektu půjdu, když zapracujeme na některých změnách. Cítil jsem, že bychom mohli „cosi“ zpracovat lépe, jak po stránce filmové, tak po stránce vyznění. Jak sama vidíte podle toho, že jsem se producentem stal, dohodli jsme se.

To ani nespočítám. Procházel jsem ho opakovaně, dlouhé měsíce.