Článek
Jak jste s natáčením daleko?
Právě se snažím dotočit sedmý a osmý díl. Mezitím režisér Tomáš Mašín, se kterým se střídám, protože v jednom bychom to nestihli a asi fyzicky nezvládli, točí devátý díl. Já bych do konce roku měla natočit ještě desátý.
Asi to není jednoduché v této koronavirové době. Jak je jí natáčení ovlivněno?
Ač máme ve štábu okolo stovky lidí, až do 26. září to vypadalo, že se nás koronavirus netýká. Všichni jsme byli zdraví, na všechna pro příběhy potřebná reálná místa nás pustili. Jenže 25. září večer šel jeden z herců na víceméně preventivní test. Byl pozitivní.
Všichni ze štábu, kteří s ním byli v přímém kontaktu, museli okamžitě do karantény. Podmínky jsou samozřejmě složitější, ale i tak děláme všechno pro to, abychom pracovali dál a odvedli práci nejlépe, jak umíme.
Co děláte teď, když byla zostřena koronavirová opatření a pohromadě nesmí být více než šest osob?
To se na nás nevztahuje. Vyrábíme stejně jako jiné společnosti a snažíme se chovat zodpovědně. Nejen proto, že jde o zdraví. Také nám jde o zachování práce lidem v našem oboru.
Seriál bude o školském ombudsmanovi, jenž řeší deset případů, které otřásly českým školstvím. Můžete aspoň naznačit, o jaké případy půjde?
Jsou to příběhy zpracované na základě skutečných případů, které se čas od času stanou na každé škole. Mnohé z nich si vybavíte, prošly médii. Obětmi jsou děti i dospělí. Školský ombudsman v podobě Lukáše Vaculíka prošlapává cestu pro ty, kteří podobnou kauzu budou řešit po něm. Pro nás rodiče.
Máte s nějakým případem i osobní zkušenost?
Naštěstí nemám osobní zkušenost s vyhrocenými situacemi a případy, které musí řešit ombudsman. Ale podobné příběhy se kolem mě dějí docela často a já jsem díky nastudovaným materiálům a scénářům takříkajíc nachytřená, vyzbrojená argumenty. Často složitě přijímanými nebo zdánlivě nepřijatelnými, protože situace jsou složité a nemají jednoduše spravedlivá řešení.
Třeba když se střihač ve střižně rozčiloval, že jeho dceru šikanuje spolužák a ředitelka ho nechce vyhodit. Argument, že ředitelka nemůže vyhodit žáka ze základní školy, a i kdyby se jí podařilo přesunout ho do jiné, není to řešení, jen posunutí problému jinam, bezmocný rodič vážně nechce slyšet. A ředitelka to řešit musí, i když nemá jak. Seriálem se chceme zastávat lidí, kteří se v takových situacích ocitají. A řešíme i horší. Až po smrt dítěte, což se bohužel také čas od času ve škole stane.
Váš projekt Soukromé pasti také řešil zásadní lidské problémy. Zatím jste si nic lehčího nenaordinovala. Neláká vás to?
Ale ano, naordinovala! Soukromé pasti jsou hluboká minulost. Mezitím jsem natočila dost jiných projektů, třeba dvě řady Nevinných lží nebo cyklus Jak si nepodělat život. Některé pracovaly i s odlehčenější formou. Raději ve výčtu vynechám Metanol, v něm se odlehčovat vážně nedalo.
Jak to vypadá s vaším dalším projektem, o kterém jste mluvila jako o love story navzdory tématu rakoviny?
Jde o seriál podle belgického konceptu, jenž chystáme s producentem Michalem Reitlerem v České televizi. Teď se natáčení posunulo na rok 2022, takže mezitím se budu pokoušet o film podle knihy Pavly Horákové Teorie podivnosti, ve které jsem iracionálně našla téma, které jsem tak dlouho hledala. I když je kniha napsaná úplně nezfilmovatelně, popereme se s tím.