Reportér a filmař András Földes: Viktor Orbán může být vítězem, i když bude poražen

Existují velké rozdíly, protože Maďarsko je na téhle cestě, kterou ostatní země jdou také, daleko vpředu. V tomto smyslu je Maďarsko skutečně průkopníkem nové „krásné“ budoucnosti diktatury. Slovensko ji jde také vstříc. A bohužel, Česká republika je na této cestě také. Což je, samozřejmě, ironie.

Maďarsko má ale oproti všem náskok. Pracuje na úpadku demokracie už patnáct let, kdy Fidesz začal s demontáží demokratických institucí, měnil ústavu tak, aby vyhovovala Viktoru Orbánovi a jeho lidem. Měnili zemi tak, aby fungovala pro ně. Všichni tak nějak očekávali, že se v nějakém bodě zastaví. Jenže oni ve svých plánech pokračují. Stávají se průkopníky nové totality, a to i v rámci celého světa.

Ano, všechny kroky, které byly podniknuty například v Maďarsku, se dnes v USA opakují. O tom vypovídá i můj film o cíleném rozkladu médií. Podobné procesy vidím na Slovensku, které jste sama zmínila. I tam se „hraje“ stejná strategie, ovšem Spojené státy nejsou moc pozadu…

Jde o to, že Viktor Orbán byl tím prvním, který neskrývaně zavedl a zavádí snahu o kontrolu nad každou částí společnosti. Podívejte se na maďarské univerzity. Ani ty nenechal stranou. Jeho cíl byl a je jasný: nenechat prostor jakémukoli nesouhlasu, odporu.

Podobný vývoj si nyní prochází americké univerzity. Diktátoři „maďarského“ typu dobře chápou, že právě tam se rodí vzdor. Ani v USA se univerzity – vyjma Harvardu – proti politickým snahám omezit jejich demokratická práva, neozvaly.

Ne, není to tak, že jeden den žijete v demokratické společnosti, jdete spát a druhý den se probudíte v totalitě. Ten proces připomíná tezi o vaření žáby. Ta také nevyskočí z vody, která se ohřívá a která má čím dál více stupňů.

Orbán začal s přeměnou země postupně, cíleně a promyšleně. Tlačil na své odpůrce, následně je zbavoval funkcí, vyhazoval z práce, bral jim živobytí. Nesnášel, když o tom média psala.

Ten nejvlivnější informační zdroj (Index.hu – pozn. red.) totiž nedokázal dostat roky pod svou kontrolu. Stával se čím dál tím agresivnější, zároveň rostla jeho moc. Podobný typ lidí zkrátka nechápe, že mu kdosi vzdoruje, že někoho neuplatí, že někdo má svůj názor, že ho kdosi usvědčuje ze lží…

Většina společnosti nové zákony, novou realitu přijímá. V mnohém se skutečně blížíme komunistické éře. Což můj dokument ukazuje. Je taky skvělé, že žiju v Evropě, která je, co se týče demokratických hodnot, velmi konzistentní.

Jako tvůrce objíždím s filmem jeden festival za druhým a vnímám, jak téma rezonuje. Venku se setkávám také s maďarskou diasporou. Naposledy jsem byl na pivu s třemi desítkami krajanů v Kodani. Všichni byli vzdělaní, velmi inteligentní, úspěšní v tom, co dělají, mladí nebo relativně mladí.

Maďarsko opustili kvůli Orbánovi před pěti, deseti lety. V cizině si vybudovali nové životy. Domů se už nevrátí, jak mi říkali. Je to děsivé. Ztrácíme naše nejlepší lidi, kteří by mohli pomoci Maďarsku stát se lepším místem k životu. Proti Orbánovi hlasují tím, že se vystěhovali.

Někdo říká pět set tisíc, další mluví o miliónu. Je to ale těžké měřit, nikdo to vlastně nesleduje. Ti lidé sice mají maďarské občanství, ale práci, životy mají v cizině. Možná si někteří přece jen ponechají i maďarské adresy, je to pro ně v lecčems při komunikaci s úřady jednodušší… Ostatně snaha Orbána a jeho lidí je vůči těm, kteří ze země kvůli nim odešli, jasná: nepřejí si, aby hlasovali ve volbách. Zatím to do konce nedotáhli, i když se snaží.

Je to vysoce pravděpodobné. Všichni sice věří, že by opozice mohla jeho vliv zlomit, ale on má na své straně většinu médií, ovládá část voličů, změnil volební zákon. Moc si nedokážu představit, že by nevyhrál. Možná to bude mít velmi těžké, jenže on může být vítězem, dokonce i za situace, že bude poražen. Takhle dokázal ve svůj prospěch změnit legislativu.

Jasně, navíc maďarský venkov, to je téma samo o sobě. Je tam tak velká chudoba, že si ji nedokážete v ČR představit. Fidesz si tam hlasy „kupuje“ tím, že tamním voličům jeho lidé – starostové, komunální politici… – dávají práci. Zaměstnání jsou ve zmíněných oblastech většinou propojena přímo se samosprávou.

A někdo z Fidesz pak přijde a řekne starostovi: zajisti, aby nás volili. On to předá dál slovy: chceš-li práci i další rok, peníze, dej Fideszu hlas. Těm lidem je ostatně vlastně jedno, koho volí. Chtějí mít co jíst, kde bydlet. Svůj hlas Orbánovi hodí, neřeší to.

Ano, mimo jiné se změní vztah s Ruskem, protože Orbán s Putinem otevřeně spolupracuje. Mluvím-li o opozičních politicích, tou nadějí je hlavně Péter Magyar. Všimněte si, že jinak je ohledně svých plánů dost tajnůstkářský, což lze pochopit. Fidesz využívá všechno, aby opozici rozbil. Každou informaci proti soupeři obrátí v lež.

Což se stalo v posledních volbách, kdy opozice podpořila Ukrajinu proti Rusku. Fidesz z toho udělal, že chce poslat Maďary na Ukrajinu bojovat. Touhle informací jeho lidé zaplavili celou zem, mediální prostor, přebila poté vše ostatní.

Pět a půl roku. Samotného mě překvapilo, kolik času jsem s ním strávil. Natáčel jsem ho za pochodu. Myslel jsem si původně, že to bude osobní dokument o násilném převzetí, zničení Indexu. O tom, jak se lidé nutí přijmout „malé“ změny, aby mohli dále pracovat. Všichni přitom věděli, že jde o zásadní změny a že za nimi stojí Orbánovi lidé. Zapnul jsem proto kameru, čekal, co přijde. Stal se z toho můj projekt.

Jen několik. Což je další část příběhu. Myslel jsem si, že budu vyprávět o boji „těch dobrých se zlými“. Jenže i my, naše osmdesátka, se měnila. Zbyli mi tak tři lidé, s nimiž bych teď zašel na pivo, s nimiž se stýkám. Je to důsledek vedené bitvy. Ano, vyhráli jsme ji, jako bojovníci za demokracii jsme uhájili právo na svůj demokratický názor. Lidsky se ale kolektiv rozpadl.

Nedokázali jsme již celkově spolupracovat. Ti, co vypadali jako vůdci, propadali sem tam do paranoie, v někom se probudily mocenské ambice… To je zkrátka život. Vyhráli jsme, ovšem naše komunita nepřežila. Zkušenější novináři našli práci dokonce i mimo Maďarsko, případně dělají něco jiného. Ovšem ten boj cenu měl. Vzniklo nové médium, Telex.hu, jsou noví „vůdci“, obhájci svobody slova, kteří dokážou nastavovat Orbánovi zrcadlo.

Pořád to, co umím. Jsem reportérem v konfliktech, jezdím na Ukrajinu, na maďarská „bojiště“, píšu o migraci… Pracuji pro HVG.hu, což je středně velké, respektované médium, které vzniklo už za socialismu a všechny společenské změny zatím přežilo.