RECENZE: Willem Dafoe vévodí filmu Birthday Party

Hlavní postavou filmu Birthday Party je řecký loďařský magnát Marcos Timoleón (Willem Dafoe), který na svém soukromém ostrově pořádá pro svou dceru a jedinou dědičku celého impéria Sofii (Victoria Carmen Sonneovou) velkolepou narozeninovou oslavu.

Bohatí a mocní hosté se sjíždějí především proto, aby využili oslavu k tomu, aby s magnátem, který je prezentován ve stylu Aristotela Onassise, probrali vlastní záležitosti. A Marcos, zvyklý na to, že dokonale ovládá všechny lidi z blízkého i vzdálenějšího okolí, ze svých současných i minulých vazeb, tu i onde s nimi promluví.

Především však sleduje svůj osobní záměr, který se bytostně týká života a budoucnosti jeho milované Sofie. Jenže i ona hodlá tatínka překvapit, protože má vlastní plány a nehodlá z nich, jako pravá dcera svého otce, ustoupit. Jejich střetnutí je tedy nevyhnutelné a kdo bude silnější, je otázka, na niž se zdá být odpověď dost dlouho jasná.

Ale nic není tak jednoduché a přímočaré, jak se zdá, lži a podrazy postupně vycházejí najevo a s nimi i poněkud nečekané rozuzlení.

Příběh Birthday Party nevyniká nijak oslnivou originalitou, je de facto další variací na odvěké téma bezuzdné moci a lásky zaměňované za vlastnictví a, jak sám autor říká, „tiché násilí skryté za výsady.“ Přesto je místy vývoj děje překvapivější, než bychom předvídali, a díky tomu se čas od času daří vyvolat napětí.

Právě napětí ale Jiménez nedokáže, ač se o to velmi snaží, udržet po celou dobu. Dějové zvraty se střídají s příliš stereotypními opulentními obrazy dekadentního večírku, kde jsou skoro všichni kvůli něčemu jinému než kvůli Sofiiným narozeninám.

Kamera Grise Jordanyho zabírá divoké tance, svlékání a skákání do bazénu, zákoutí, kde se odehrávají sexuální hrátky, v jiných zase kují pikle. Zprvu to baví i odpuzuje, dobře to funguje jako ilustrace Marcosova světa, ale postupem času je všeho zbytečně moc a spíše to začíná nudit, protože čekání na další zvrat jsou příliš dlouhá.

Největší předností filmu je jako vždy spolehlivý Willem Dafoe, který svého milujícího, ale zároveň nesmiřitelně a tvrdě vládnoucího magnáta hraje s velkou uvěřitelností a působivostí, díky které se lze do děje ponořit. Když dává Sofii najevo svou lásku, člověk mu ji uvěří stejně snadno, jako se otřese odporem, když Marcos odhalí svou tvář diktátora, který nemilosrdně vládne svému nemalému světu.

Bohužel za jeho výkonem poněkud zaostávají nepříliš dobře vybraní herci dalších větších rolí. Asi nejvíc vadí, že dvaatřicetileté dánské herečce Victorii Carmen Sonneové je poněkud obtížné uvěřit, že slaví teprve pětadvacáté narozeniny. Spíše jako mladší bratr pak působí představitel jejího milence Joe Cole, byť je ve skutečnosti herec starší než ona.

Birthday Party tedy potěší zejména Dafoeovy fanoušky a ty, kdo se rádi podívají do světa magnátů, ať si před tím představují cokoliv.