RECENZE: Smrt Robina Hooda přichází s dekonstrukcí mýtu o slavném zbojníkovi

Jak už název napovídá, film obrací pozornost k závěrečné etapě zbojníkova života. Píše se rok 1247 a Robin Hood (Hugh Jackman) žije jako psanec v divočině. Zarostlý, unavený, pronásledovaný svou minulostí a živými stíny těch, které připravil o život.

V jeho samotářském exilu ho vyhledá Malý John (Bill Skarsgård), který patřil kdysi k jeho bandě. Požádá ho o pomoc, protože se v nebezpečí ocitla jeho žena a dcera, a to v souvislosti s Johnovou snahou získat zpět svou farmu od panstva, na jehož pozemcích leží.

Úvodní půlhodina svou atmosférou připomíná Seveřana Roberta Eggerse. Jde o hutnou, temnou, špinavou a brutální podívanou, která postupně přechází do jakéhosi horečnatého snu, v němž se Robin ocitá na hraně života a smrti.

Intenzita soubojů je drtivá. Protivníci se perou v blátě, dochází tu k lámání kostí, zaražení hořící pochodně do obličeje… Násilné scény jsou velmi syrové.

Po tomto drsném, fyzickém začátku se ale tón vyprávění mění. Zraněný Robin se ocitá na opuštěném ostrově v klášteře svatého Klementa pod vedením sestry Brigid (Jodie Comerová), která se sem uchýlila poté, co přišla o svou rodinu.

Studené, šedé barvy z explicitního úvodu vystřídají ty mnohem teplejší a příběh o koloběhu násilí a odplaty náhle získává mnohem intimnější rozměr. Robinův pobyt v klášteře, péče Brigid, i to, že zde potkává lidi, kteří nastavují zrcadlo jeho dřívějšímu konání, se pro zbojníka stává jakousi vnitřní terapií, způsobem, jak se naučit žít se svými hříchy.

Mnoho lidí kvůli jeho jednání zemřelo, často i dost krutou smrtí, a on se sám sebe ptá, zda má vůbec právo na odpuštění. Ukazuje se, že žít sám se sebou a se svými trýznivými myšlenkami může být těžší než se pouštět do dalších bitev.

Toto hledání spásy či vykoupení dostává podobu, již známe z filmů Terrence Malicka. Kontemplativní, meditativní charakter vyprávění slouží hlavní postavě k morální sebereflexi, ale i zamyšlení nad svým mýtem. Robin ho boří hned od začátku, když zpochybňuje obraz, který se o něm vytvořil. Ví, že má mnohem krvavější a méně šlechetné kontury, odpovídající barbarskému rázu doby, v níž se zrodil.

Pomoc dospívající traumatizované dívce Margaret (Faith Delaneyová) žijící v klášteře, která k němu přilne, je znakem jeho lidství, které nezůstalo umrtveno v krvavých soubojích. Neunikne to pozornosti představené kláštera Brigid, před níž dlouho tají svou skutečnou identitu a s níž nakonec pro Margaret vytvoří náhradní rodinu.

Vztah mezi Robinem a Brigid je revidovanou verzí legendy o tom, že jeho život ukončila právě abatyše kláštera, v němž pobýval. Nemá romantický, spíše melodramatický charakter, poznamenaný tajemstvím toho, co je spojuje z minulosti.

Kamera Patricka Scoly i atmosférická hudba Jima Ghediho umocňuje elegický ráz vyprávění, vedoucí nás k zamyšlení nad tématy viny, vykoupení a lidskosti. Klasický 35mm film dobře slouží vizuálně působivým záběrům severoirské krajiny, pochvalu si zaslouží i výprava filmu.

Dobře jsou vybráni i herci do všech rolí. Hughovi Jackmanovi stačí, aby mlčel, a pod jeho zpustlým zevnějškem přesně cítíte, co se uvnitř jeho postavy odehrává. Chemie mezi ním a Jodie Comerovou je uvěřitelná v tom, o čem film pojednává.

Je to středověký epos o muži, bořícím legendu, která se o něm vytvořila. Je totiž ušpiněna příliš velkým množstvím krve těch, kteří vyzývají jeho svědomí k zádumčivé sebereflexi. Unavený Robin Hood na sklonku života se jí poddává v pomalém tempu vyprávění, které k jeho sebezpytu pasuje.