Tři roky ode dne hrůzy: K masakru ze 7. října vedlo pět selhání Izraele

Teroristický útok byl veden ve třech vlnách, přičemž celkem na území Izraele proniklo pět až šest tisíc osob z Pásma Gazy. Nejdřív palestinské skupiny v sobotu ráno začaly s masivním ostřelováním Izraele, vypálily na pět tisíc raket a granátů. Zasáhly oblast u Pásma Gazy a planinu Šaron, exploze byly zaznamenány v Gedeře, Herzliji, Beerševě, Tel Avivu a Aškelonu.

Pod příkrovem palby nejprve zaútočilo tisíc příslušníků speciálních sil Hamásu Nuchba. Část se jich snášela na rogalech, jiní se vylodili na pláži u Zikimu, kde byla výcviková základna. Za nimi následovala vlna dalších dvou tisíc útočníků. V poslední, třetí vlně se k ozbrojencům přidali i civilisté, kteří vyslyšeli výzvu, že se mají připojit všichni muslimové.

Někteří na území Izraele pronikali přes hraniční plot stržený buldozery, náklaďáky nebo odpálený výbušninami, další přes ovládnutý přechod Erez. Hranice byla překročena na 119 místech. Tvrdé střety policie hlásila v 21 lokalitách. Mezi oběťmi sadistického řádění teroristů převažovali civilisté, jichž bylo 820. Asi 380 lidí bylo zabito na hudebním festivalu Nova. Napadena byla ale i vojenská základna Nahal Oz, kde padlo 66 izraelských vojáků.

Vzhledem k rozsahu operace Povodeň od Al-Aksá bylo jasné, že zpravodajské služby musely selhat, nebo vyhodnotily informace špatně. Záhy po útoku se ukázalo, že varování přicházela z různých stran, ale nebrala se vážně a nepředávala se výš. Politické vedení tak řadu výstrah nedostalo. A ty, které mělo k dispozici, nepovažovalo za dost závažné.

Už rok před útokem získala izraelská vojenská rozvědka čtyřicetistránkový dokument Hamásu nazvaný Zdi Jericha, který popisoval útok na jih Izraele, jenž do značné míry odpovídal tomu, co se odehrálo 7. října 2023. Plán však nebyl brán vážně, byl považován za nerealistický a neproveditelný. Vojenské zpravodajství věřilo, že se Hamás spíše než na pozemní vpád soustředí na raketové útoky. Vůdce Hamásu v Pásmu Gazy Jahjá Sinvár byl považován za pragmatika, který by se do takové troufalosti nepustil.

Dokument měli vidět šéf vojenského zpravodajství Aharon Haliva, velitel elitní jednotky 8200 Jossi Sariel, velitel Gazanské divize Avi Rosenfeld nebo tehdejší velitel jižního velitelství IDF Eliezer Toledano. Materiál jim zřejmě připadal natolik pohádkový, že ho s nejvyšším velením armády (IDF) vůbec nesdíleli. Neinformovali ani politické vedení země, včetně premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Joava Gallanta. Zprávu nedostal ani parlamentní výbor pro obranu.

Následné vyšetřování však ukázalo, že se Hamás pro pozemní útok rozhodl už v dubnu 2022. V září už byla skupina na útok připravena z 85 procent. O přesném datu útoku se pak rozhodlo v květnu 2023, uvedl deník The Times of Israel.

Zpráva amerického Centra pro boj s terorismem (CTC) ve své analýze izraelského selhání uvedla, že při získávání informací z Gazy židovský stát stále více sázel na technické prostředky, zatímco mu klesal počet informátorů. Schopnost získat informace přímo z místa slábla po roce 2007, kdy Hamás Pásmo Gazy zcela ovládl a bez skrupulí zabíjel lidi byť jen podezřelé ze spolupráce s Izraelem. I pokročilé technické prostředky však Izraeli selhávaly, protože Hamás se přizpůsoboval a například stále více používal pevné telefonní linky a vyhýbal se mobilním a digitálním zařízením.

Zvýšená aktivita Hamásu u hranic s pásmem Gazy probíhala Izraelcům přímo před očima. Příslušnice elitní zpravodajské jednotky 8200 si už v červnu všimly mnoha Palestinců v civilních oděvech, jak se přibližují k hraničnímu plotu s mapami. Zkoumali půdu a kopali díry, do nichž umisťovali nálože. Když jedna z nich předala informace nadřízeným na základně Nahal Oz, bylo jí řečeno, že není čeho se bát, protože jsou to jen rolníci. Navíc probíhalo pravidelné každoroční společné cvičení Hamásu, palestinského Islámského džihádu a dalších skupin s názvem Pevný pilíř, v jehož rámci bylo ustaveno operační velitelství.

Jeden z izraelských zpravodajců si všiml souvislosti a duchapřítomně informoval, že aktuální cvičení odpovídá zmíněnému plánu Zdi Jericha, nad kterým už dříve odpovědní činitelé mávli rukou. Velení Gazanské divize následně připravilo dokument, v němž varovalo, že Hamás plánuje velkou akci, při které chce zajmout až 250 lidí.

Příslušnice jednotky 8200 své varování ještě zopakovala několik dní před útokem. Marně vyzývala své nadřízené, aby zavedli opatření, která by minimalizovala škody útoku. Zcela správně upozorňovala konkrétně na dvě místa, přes která nakonec teroristé opravdu zaútočili. Její návrh byl ale zamítnut s tím, že je moc ambiciózní. Ještě se jí dostalo posměšku, že má příliš bujnou představivost. Další příslušnice jednotky 8200 přitom hlásila, že nácvik na palestinské straně je stále intenzivnější. Zaznamenala, jak teroristé z Hamásu nejdříve cvičili u plotu jednou týdně, pak jednou denně a nakonec skoro nepřetržitě.

Ještě v předvečer útoku zachytila tajná služba Šin Bet rozsáhlou aktivaci izraelských SIM karet v Pásmu Gazy. I když se něco podobného odehrávalo při cvičeních Hamásu běžně, tentokrát to bylo více zneklidňující, takže se šéf Šin Bet Ronen Bar a vysocí důstojníci Jižního velitelství sešli v jeho budově. Jenže žádné další podezřelé aktivity se však ani Šin Bet, ani vojenské zpravodajské službě Aman zjistit nepodařilo. Vojenský tajemník premiéra Avi Gil dostal v 6:15, tedy čtvrthodiny před útokem, lakonickou zprávu: „Situace je nejasná“. Snaha varovat šéfa vojenského zpravodajství Aharona Halivu nebyla úspěšná. Byl na dovolené.

Zvláštní oddělení Amanu, které má pravomoc přezkoumávat závěry přijatých vyhodnocení a vydávat svá vlastní, vypustilo v posledních třech týdnech před 7. říjnem hned čtyři varování. Podle nich by Hamás mohl brzo rozpoutat velkou konfrontaci s Izraelem. Aman přitom uváděl, že zjistil „významné procesy, které mění statickou situaci“.

Ani tato varování však nebyla vyslyšena. Zarážející přitom je, že tento tým byl ustaven poté, co vojenské zpravodajství selhalo v roce 1973, kdy útok arabských zemí za jomkippurské války nikdo nečekal. Izraelské vedení si tehdy myslelo, že arabské země nezaútočí. Ačkoliv tedy oddělení splnilo přesně to, k čemu bylo ustaveno, nebylo to nic platné, jak později připomněl list Jerusalem Post.

Varování však dostával Izrael, včetně jeho nejvyšších představitelů, i ze zahraničí.

Egypt nejprve upozorňoval, že se chystá „něco velkého“, ale bez dalších podrobností. Deset dní před útokem ředitel Egyptského direktorátu zpravodajských služeb Abbás Kamál přímo volal Netanjahuovi, aby ho varoval, že Gazané provedou „něco neobvyklého“. Izraelský premiér tomu však nedával velkou váhu, myslel si, že spíše propuknou potíže na Západním břehu Jordánu. „Varovali jsme je, že velmi brzo situace exploduje a bude to velké, ale oni varování podcenili,“ řekl egyptský představitel.

Podobná varování přišla i ze strany prezidenta Spojených arabských emirátů Muhammada bin Zájida. Ten Netanjahua varoval 11 dní před útokem, že Sinvár chystá rozsáhlou operaci proti Izraeli. Potvrdil to i izraelský prezident Jicchak Herzog: „V měsících před válkou se mnou o tom často mluvil. Neustále předával vzkazy, že je třeba situaci uklidnit. Dokonce do Izraele vyslal zvláštního zmocněnce, který se setkal s premiérem. Emír jako by vycítil, že region stojí na pokraji výbuchu.“