RECENZE: Ve filmu Ferrari se hlavní hrdina trochu ztrácí

Mannovi nešlo o zachycení životního příběhu automobilového závodníka a zakladatele slavné automobilky Enza Ferrariho, který stál u zrodu závodů Formule 1. Soustředil se jen na krátké a nešťastné období jeho života.

V roce 1957 se Ferrari ocitl ve velké životní krizi. Závodění už měl za sebou, manželství se mu i v důsledku synovy smrti rozpadalo, jeho společnost stála před bankrotem. Důsledkem bylo, že se uzavřel do sebe a stal se z něj nepřístupný člověk. Mann se přitom zaměřil právě na osobu a problémy Ferrariho a jeho rodiny. To je z hlediska diváckého očekávání samo o sobě trochu problém.

Film totiž skoro vůbec není o automobilových závodech, těch je v něm minimum a nejsou ani příliš napínavé. Jen zlehka se dotkne dramatického soupeření s firmou Maserati a už vůbec nemá nic společného s Howardovými Rivaly ani Mangoldovým Le Mans ’66. Zabývá se spíše existenciálními otázkami a hodnotou života, který každý automobilový závodník dává všanc.

To všechno neznamená, že Ferrari není dobrý film. Je jen dobré s tím počítat a připravit se i na rozvleklý děj, do kterého se díky více než dvouhodinové délce místy vkrade i lehká nuda.

Adam Driver hraje Enza Ferrariho výborně, ale přece jen je o dvacet let mladší, než byla tehdy jeho postava, a snaha zahrát přesvědčivě šedesátníka občas z jeho výkonu poněkud trčí. O to víc vynikne Penélope Cruzová v roli jeho manželky Laury, která si v dobrém slova smyslu místy „krade“ film pro sebe. Radost pohledět je i na výkon Shailene Woodleyové, takže nakonec jsou skoro zajímavější ženy než titulní hrdina filmu.

Velmi dobrá je atmosféra i dobové reálie. Je vidět, že si na nich dal režisér se štábem hodně záležet, což snímku samozřejmě prospívá. Ferrari je určitě nadprůměrný film. Zklamání může přinést spíše fanouškům automobilových závodů než milovníkům silných dramat.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina