RECENZE: Pohřešuje se sedmnáct dětí. Hodina zmizení rozplétá záhadu terorem i humorem

Režisér dříve natáčel komedie se svým sekundantem Trevorem Moorem, který ale před čtyřmi lety tragicky zemřel.

Od té doby se Cregger orientuje na hororový žánr a tento nový směr odstartoval Barbarem. V něm diváky nejprve seznámil se zdánlivým padouchem, z něhož se následně vyklubala téměř nejkladnější postava, a šikovně pokračoval v neustále se proměňujícím příběhu až do grandiózního finále.

V zásadě totožnou metodu uplatňuje tvůrce v Hodině zmizení. Ta se v angličtině jmenuje Weapons čili Zbraně, což vede k zamyšlení, co by jimi mohlo být. A jak se postupně ukáže, výmluvnější původní název film mít patrně nemohl.

Pátrání po pohřešovaných školácích se ujímá poněkud laxní policie a na vlastní pěst také urputný otec (Josh Brolin) jednoho z nich. Ten má spadeno především na mladou učitelku (Julia Garnerová), jelikož dotyčné děti patří do její třídy.

Zmizely z ní všechny až na jediné – zamlklého chlapce, jenž žije v domě, jehož okna jsou podezřele zakryta starými novinami a z něhož jeho rodiče nikdy nevycházejí.

O ději už nelze prozradit nic víc, aniž by se nechtěně odkryla nápaditá zápletka. Cregger coby scenárista k ní publikum přibližuje velice pomalu a soustředěně, a to pomocí perspektiv šesti různých postav v samostatných kapitolách, které se chytře prolínají.

Vedle truchlícího tatínka a učitelky, jež ráda sáhne po alkoholu i zadaném muži, předkládá pohledy problémového policisty, racionálního ředitele školy, místního feťáka a nakonec zmíněného kluka, který může vést k odpovědím.

Dohromady tvoří skládačku osudů s tajemstvím, jehož kýžené odhalení diváky spolehlivě přikovává k sedačkám. Spouštěčem veškerého dění je doutnající konflikt postav Brolina a Garnerové, kteří dobře zachytili přerod vzájemného vztahu od nevraživosti přes příměří po nečekané souznění.

Tvůrce se nadto postaral o několik nepředvídatelných lekaček a nechutných momentů. Přitom neopomíjí zapojit černý humor, jímž se strefuje zejména do idealizovaného života na americkém předměstí, kde se celý film odehrává.

Jeho způsob psaní se díky takovým prvkům podobá vytříbenému stylu spisovatele Stephena Kinga, kterého však nikterak nevykrádá.

Ač jsou v centru snímku stejně jako ve většině děl mistra strachu děti, herecky se v něm po dlouhou dobu prakticky neobjevují. Dostanou pak sice jen drobný prostor k vyjádření, naplní ho ale měrou vrchovatou.

Hodina zmizení představuje pečlivě vystavěný mysteriózní horor, v němž Cregger znovu prokázal svou schopnost solidně děsit, jakou nastínil už v Barbarovi. Snímek, který je tak trochu detektivkou, přesto po prvním zhlédnutí může přijít o část svého kouzla. Vrstev má však naštěstí dost i na další.