RECENZE: Nepela nabízí nudný a roztříštěný pohled do života slavného sportovce

S podivem je, že ve slovensko–české koprodukci o něm točily prakticky zároveň hned dva tvůrčí štáby. Ten, v jehož čele stojí debutující slovenský scenárista a režisér Gregor Valentovič, ve čtvrtek vstupuje do českých kin.

Sleduje důležitý a těžký rok v životě mladého muže, který se na vrcholu slávy, s ještě čerstvým olympijským zlatem v ruce, svěřil trenérce, že chce s amatérským sportem skončit a přijmout nabídku jít do profesionální lední revue Holiday on Ice.

Po návratu ze Sappora byl oslavován, stal se idolem mnoha mladých lidí, ale jeho plány na legální odchod ze socialistického Československa, kde se cítil nesvobodně a pod tlakem, narazily na odpor.

Nejvyšší sportovní funkcionář Antonín Himl mu sdělil, že jeho přání bude vyhověno až za rok, po účasti na mistrovství světa v Bratislavě. Kromě tohoto zklamání prožíval Nepela zároveň smutek ze smrti své kamarádky, krasobruslařky Hany Maškové.

Scénář dvouhodinového filmu je chudý na události, tvůrci se chtěli soustředit na vnitřní život mladého sportovce, který se musí vyrovnávat se slávou na jedné straně a s pocitem nesvobody a marné touhy žít, jak to sám cítí, na straně druhé.

Bohužel přitom dost nemysleli na to, že odchodem do Západního Německa zmizel Nepela z médií a časem i z obecného povědomí, do něhož se dostal pohříchu až po letech, když se začalo mluvit o tom, že na jeho předčasné smrti se vedle rakoviny podílel virus HIV.

Nepela, jeho kariéra a úspěchy, na nichž měla velký podíl trenérka Hilda Múdra, jsou ve filmu v pozadí, jako kdyby tvůrci předpokládali, že to diváci znají.

Výsledkem je útržkovitý děj, z něhož sice například pochopíme, že pro něj „teta“ Múdra byla důležitá, ale proč trávil dokonce i štědrovečerní večeři s ní, jejím mužem a synem, a nikoliv jen o patro níž s vlastními rodiči, už bez vysvětlení moc logicky nepůsobí.

Nevysvětlen zůstane i důvod trenérčiny velmi specifické slovenštiny, kterou si pamětníci (ale právě jen oni!) rádi s úsměvem připomenou. Přitom právě Hilda Múdra je v brilantním podání Zuzany Mauréry nejzajímavější postavou filmu. Její energie, mateřský cit k Nepelovi, odhodlání a přímost v jednání s funkcionáři, to vše je nesmírně sympatické.

Rozumíme trenérčiným obavám o mladou hvězdu a zároveň nesmírně citlivého chlapce, chápeme její rozhořčení, když se chce Ondrej vzdát, i radost nejen z oficiálního úspěchu, ale i z krásy chvíle, kdy si dovolí být sám sebou.

Vedle ní je titulní hrdina spíše slaboch než jen plachý mladík se spoustou démonů. Ti navíc nejsou vyjádřeni dost věrohodně na to, aby dlouhé detailní záběry jeho tváře nebyly bezobsažně nudné. Trojan dělá, co může, zaslouží obdiv za slovenštinu i za výkony na ledě (v těch těžších ho zastoupil slovenský krasobruslař Adam Hagara), hraje dobře, ale scénář mu nedal dost podnětů k pestřejšímu herectví.

I Nepelova homosexualita je podána spíše rozpačitě. Miluje ladný tanec i třpytivé oblečení, vysílá výmluvné pohledy k některým mužům, nejbližší vztahy má se ženami. Znamená to, že svou orientaci v té době teprve hledá, nebo už ji tají?

Nepřesvědčivý je naneštěstí i Nepelův pocit nesvobody a útlaku, který se ve filmu točí kolem pouze ročního odsunu jeho legálního odchodu na Západ. Paradoxně skoro pochopitelnější než Nepelovo zklamání a rozervanost je přání tehdejších funkcionářů - když už se podařilo získat mistrovství světa pro Bratislavu, aby se ho zúčastnil nejlepší slovenský sportovec.

Adrian Jastraban v roli Antonína Himla je k roli funkcionáře vzhledem jaksi předurčen, je přátelský, když se cítí silný v kramflecích a krutý ve chvílích vlastního ohrožení. Jeho scéna hysterického strachu, že mu „svěřenec“ emigroval, patří k těm věrohodným.

Celkově je Nepela spíše skládačkou jednotlivostí, mezi nimiž sport není zdaleka na prvním místě, některé chvíle jsou zajímavé, ale mnohé rozvleklé scény a záběry i dost nudné.

Druhý film o Ondreji Nepelovi přijde do kin pod názvem ON 19. února 2026, natočil ho režisér Jakub Červenka a premiéra bude v čase konání olympijských her.