RECENZE: Film Šampión nepoví o krasobruslaři víc než Nepela

Nebylo by nic divného na tom, že o tak vynikající osobnosti vznikly dva filmy, i když, málo platné, Šampión se jako druhý dostal do distribuční nevýhody. Na druhou stranu měl předpremiéru v rámci doprovodného programu na ZOH v Miláně 2026, což mu umožnilo se představit mezinárodnímu publiku.

Větší problém obou filmů je, že se soustředily na stejnou klíčovou situaci v Nepelově životě, konkrétně na to, že po vítězství na olympijských hrách v japonském Sapporu chtěl skončit se závoděním a odejít do profesionální lední revue Holiday on Ice.

Jenže Bratislava právě získala mistrovství světa hned pro následující rok a Nepelův legální odchod na Západ byl podmíněn jeho účastí na něm. Vítězství se očekávalo.

I když se film Nepela věnuje období od Sappora po Bratislavu a Šampión posledním čtyřiadvaceti hodinám před tamější rozhodující volnou jízdou, oběma tvůrcům šlo zejména o vyjádření tlaku, pod který se mladý citlivý muž dostal, když byl jeho odchod ze „zlaté klece“ za svobodou podmíněn ještě jedním špičkovým nasazením.

Pozoruhodné je, že Valentoviče ani Červenku nezajímalo na Nepelově fantastické sportovní kariéře a následných letech v Holiday on Ice nic jiného než právě odchod z vrcholu do show.

Šampión se sice pyšní precizně nastudovanými fakty a spoluprací s rodinou Nepelovy legendární trenérky Hildy Múdre, ale nic z toho tvůrci scénáře (s Červenkou na něm spolupracovala Nina Morgensteinová) nevyužili k tomu, aby vytvořili titulnímu hrdinovi dostatečné psychologické zázemí, potřebné k pochopení jeho pocitů a stavu těsně před rozhodujícím vystoupením.

Přitom jeho život byl nesmírně pozoruhodný v mnoha směrech, počínaje obrovskou dřinou a disciplínou, kterou do krasobruslení vložil, až po jeho složitou sexuální orientaci.

Film jako kdyby počítal s tím, že diváci Nepelu a jeho osud včetně přátelství se zpěvačkou Evou Pilarovou dobře znají, a tudíž se lze soustředit jen na ten jeden den. To byl ale dost bláhový předpoklad, zejména pokud jde o mladší generace, protože odchodem do lední revue v roce 1973 Nepela logicky zmizel z pozornosti.

Šampión je lépe natočený než napsaný. Červenka velmi dobře pracoval s archivními záznamy, s kameramanem Martinem Štrbou vytvořili působivou dobovou atmosféru na ledě i mimo něj. Škoda, že se režisér nevyhnul již obehranému klišé v zobrazování sportovních funkcionářů a pracovníků StB. Zejména Miroslav Hanuš je ve svém ďábelském tlaku na Nepelu až na hraně karikatury.

Velkou výhrou je naopak Adam Kubala v titulní roli. Kromě toho, že je Nepelovi podobný, což ocení hlavně pamětníci, podává i velmi uvěřitelný výkon s důrazem na vyjádření Ondrejových emocí. A velmi dobře se role Hildy Múdre zhostila Jana Nagyová. I když virtuozity Zuzany Mauréry ve filmu Nepela, která je pro pamětníky doslova lahůdkou, nedosahuje, uchopila ji po svém, a je jen škoda, že ani její postava nedostala dostatečné zázemí a oporu v minulosti, jíž s Nepelou prošla.