Hlavní obsah

Josef Trojan: Výhoda mi byla udělena příjmením, další cestu si už razím sám

Působí křehce, až plaše, přitom jde Josef Trojan ve svých čtyřiadvaceti z role do role. K profesi přistupuje s obrovskou usilovností a odpovědností, kterou má společnou s otcem a která ho dovedla na pokraj sebezničení. Přestože nese slavné jméno, razí si svou vlastní cestu, bez hereckých škol a instagramu.

Foto: Petr Kozlík

Herec Josef Trojan

Článek

Letos vás diváci viděli v Kafkovi a Nepelovi, dvou životopisných filmech o výjimečných osobnostech, které mají společné, že předčasně zemřely.

V příběhu o Ondřeji Nepelovi to nehraje žádnou roli, příběh se soustředí čistě na rok 1972, kdy chtěl ukončit závodnickou kariéru a chtěl do západoněmecké Holiday on Ice. Vrátil se jako vítěz z olympiády v japonském Sapporu, dokázal všechno, co šlo v krasobruslení dokázat (olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa, pětinásobný mistr Evropy), a chtěl se pohnout někam dál.

Měl víc motivací. Jedna z nich byla, že v západním Německu by mohl být tím, kým reálně byl, čili homosexuálem, což v tehdejším Československu už sice nebylo trestné, ale bylo to stále vnímáno jako nemoc. Coming out byl v tehdejší době pro něho prakticky nemožný.

Co jste musel udělat pro to, abyste se stal Ondřejem Nepelou?

Bylo toho víc: jednak se to týkalo krasobruslení, jednak slovenštiny. Právě v tom, jak si jsou s češtinou podobné, se skrývá mnoho úskalí. Měl jsem slovenskou lektorku, snažil jsem se to opravdu nepodcenit. Druhá věc byly hodiny krasobruslení a baletu, fyzická příprava byla velmi intenzivní. Nejvíc času ale vždycky trávíte nad scénářem.

Pro Nepelu jste musel zapracovat na slovenštině, jak to bylo u Kafky?

Toho jsem natáčel v němčině a jidiš. Musím předeslat, že v Kafkovi nehraju Kafku, ale jeho alter ego a zároveň židovského herce Isaaca Loewyho, u kterého mám dlouhý monolog v jidiš. Jako alter ego Franze Kafky jsem mluvil německy. Měl jsem velmi mezinárodní rok.

Ve vaší jazykové výbavě vede, předpokládám, angličtina. Máte prý v plánu odjet do Londýna.

To platí. Velké přičinění na tom má britský producent Franze a Šarlatána Mike Downey. Napadlo ho, že bych se mohl pokusit o kariéru i na Západě, a mně došlo, že to je vlastně něco, co bych chtěl.

Jak si to přání představujete naplnit?

To nechávám otevřené. Budu tam zhruba rok, pak se musím vrátit zpátky do Česka kvůli natáčení. Budu hrát ve filmu Tomáše Hodana Kameny se valí do Prahy, o klucích, kteří v roce 1990 organizovali koncert Rolling Stones na Strahově. Takže se během toho roku uvidí. Může to dopadnout úplným fiaskem a taky se může stát, že tam nějakou práci dostanu.

Foto: Marlene Film Production

Ve filmu Agnieszky Holland Kafka hraje spisovatelovo alter ego.

Angličtinu tedy máte takovou, že tam vystoupíte z letadla a začnete fungovat.

Už jsme generace, která to měla v tomhle snazší. V angličtině poslouchám filmy, seriály, čtu v angličtině, mám k tomu jazyku blízko.

Ptala jsem se i proto, jestli tam nebudete studovat.

Nebudu. Se studiem to mám tak, že jsem po třeťáku odešel z gymnázia, takže nemám maturitu. Jediné vzdělání, které mám dokončené, je základní. Vždycky si říkám, že to je dobrý základ do života.

Co vás přimělo odejít ve třetím ročníku z gymnázia?

Zjistil jsem, že ve čtvrťáku se už opakují ty tři předchozí roky, aby člověk dostal papír, že má maturitu. Což v mé branži tak důležitý papír není. Kdybych chtěl jít studovat dál, tak samozřejmě ano. Pragmaticky jsem si vyhodnotil, že ty tři roky na gymplu byly skvělé a daly mi přesně to, co mi měly dát, ale už bych se chtěl věnovat tomu, co jsem miloval a co jsem měl to štěstí dělat. Herectví.

Výběr článků

Načítám