RECENZE: Film Perla je dalším příspěvkem k tématu emigrace

Podobně selhává i snímek rakousko-slovenské scenáristky a režisérky Alexandry Makarové Perla, který po světové premiéře na filmovém festivalu v Rotterdamu a předpremiéře na karlovarském festivalu vstupuje do kin.

Makarová údajně čerpala z příběhu své babičky, i když toho asi dost pozměnila ve jménu vlastních scenáristických záměrů.

S hrdinkou filmu, slovenskou malířkou Perlou (Rebeka Poláková) se seznamujeme v roce 1981, kdy s devítiletou dcerou, talentovanou klavíristkou Julií, žije ve Vídni, kam utekla jako těhotná.

Život samoživitelky v emigraci evidentně nebyl snadný, ale teď se konečně začíná blýskat na lepší časy. Perlu čeká výstava v New Yorku a ve stejné době se zamiluje do Rakušana Josefa, který si nic nepřeje víc, než učinit ji i Julii šťastnými.

A do toho se ze Slovenska ozve bývalý přítel Perly a Juliin otec Andrej, kterého na jejich společném útěku chytili pohraničníci a právě byl propuštěn z vězení. Trikem, který v celém zaplněném karlovarském kinosále neprohlédla snad právě jen Perla, ji zviklá v jejím dosud pevném rozhodnutí nikdy se na Slovensko nevrátit.

A Perla učiní první z následujících řady špatných rozhodnutí: přemluví přítele, aby tam s ní a s její dcerou zajel, přičemž po celou dobu není jasné, jestli jede Perla na falešný pas, nebo se stačila za Josefa vdát.

Skoro za všechno, co Perla poté provede partnerovi, dceři a nakonec hlavně sama sobě, by obrazně řečeno zasloužila na zadek. Možná bylo autorčiným cílem ukázat, co všechno může zmatek v jedné ženské hlavě způsobit, ale výsledkem je pocit, že je vlastně opakovaně po zásluze potrestána. Což nejspíš autorčin cíl nebyl.

I když Poláková dělá, co může, aby stesk po domově, zašlých časech, dětství a mládí i potřebu uzavřít minulost hrála co nejpřesvědčivěji, není to moc platné. Nechce se totiž ani věřit, že by Perla natolik riskovala ztrátu vytouženého a čerstvě nalezeného dobrého života, když se ještě k tomu celou dobu krok za krokem přesvědčuje, že Andrej je lhář a zlý chlap.

Slovenský herec Noël Czuczor navíc neobdařil Andreje ani stopou sympatií, které by k němu mohl divák cítit. A místa, kam Perlu a její rodinu film zavede, jsou ještě odpudivější, než člověk očekává, včetně hororové podoby velikonočních zvyků.

Makarová v režii využívá i mnohá, v Česku snad již šťastně zapomenutá klišé v zobrazování doby pár let před sametovou revolucí jako zdůraznění obrazů Lenina a Husáka nebo extrémně hnusnou „estébačku“, která dá Perle hned „na seznámení“ facku jako hrom.

Perla není film, nad kterým by měl člověk ohrnout nos. Je v něm patrná snaha ukázat, jak těžké je opustit rodnou zemi a jak bolestné bývá vyrovnání s minulostí. Ač je jeho režie dost neohrabaná, v mezinárodním festivalovém prostředí může působit dokonce lépe než na česko-slovenské půdě, kde je přece jen cítit, že tu Makarová od svých čtyř let nežije.