RECENZE: Sledovat nový film Krtkův svět je utrpení

Hrdinou je skutečný pan Josef Roušal, majitel rodinného parku Krtkův svět v pražských Horních Měcholupech, který vede dlouholetý spor s úřady, jež nejsou ochotny podnik legalizovat.

A protože je pan Roušal zároveň producentem filmu, lze předpokládat, že jde o snímek „na zakázku“, jenž má jeho spor, který řeší soudy, podpořit.

Jako pokus o reportáž z rodu Černých ovcí také celé dílko působí přesto, že jde o celovečerní hraný film. Jeho jedinou kvalitou je herec David Novotný v hlavní roli, který ať říká nebo dělá cokoliv, nedokáže to udělat ani říkat tak špatně, jak scénář a režie káže. To neumí ani Bolek Polívka, ale ten má ve filmu doslova miniroličku.

Krtkův svět je rámován soudním přelíčením, v němž hrdina žaluje úřady za to, že mu park odmítají legalizovat. Proč to odmítají, se ovšem za celou dobu nedozvíme. Zato v četných návratech do minulosti sledujeme, jak ho napadlo park vybudovat, co tomu říkala manželka (Barbora Seidlová) a děti, a jak se mu v něm daří. Skvěle.

Dokumentují to četné promluvy na kameru, v nichž rodiče i jejich ratolesti Krtkův svět velebí a jeho majiteli drží palce. Tyto promluvy opět vypadají jako záběry z televizního šotu, ale nejsou, jde o špatně napsané, zahrané a natočené naivní scény.

Všechny toporné a často nesmyslné dialogy narážejí právě na to, že divák neví, o co tady vlastně jde. Vidí zlého a mocného byrokrata v podání Igora Bareše, který si otevřeně říká o úplatek za to, že na všechna povolení a schválení, která jsou zcela v pořádku (!), přičiní svůj vzácný podpis.

Ke své hrůze vidí i Zuzanu Bubílkovou v roli přísné soudkyně nebo Evu Hruškovou, která prodává vstupenky do parku a svého chlebodárce průběžně informuje o tom, jak rodiče i děti park milují, případně o tom, že zlí policajti dávají za stěrače parkujících aut jakési letáky. Co je na nich napsáno, se nedozvíme, jen žasneme, s jakou razancí vletí pan Roušal na policii a řve, že vstoupili neoprávněně na jeho pozemek.

Obzvlášť děsivá je „proměna“ novinářky v podání samotné Evy Toulové, když u soudu stydlivě vypovídá o tom, jak pracovala pro bulvár, který po ní požadoval skandální informace o Krtkově světě i panu Roušalovi, a teď se za to kaje.

Když do hry vstoupí developer, který chce odkoupit kousek pozemku pana Roušala pro výstavbu „pár paneláčků“ a za to mu slibuje, že všechno s úřady zařídí a dá do pořádku, divák je zmaten. Vzdá se pan Roušal Krtkova světa, jak naznačuje útěk jeho dcerky z domova a její následná prosba, aby neprodával?

Nebo má ještě jiný pozemek, čemuž by zase napovídal fakt, že kdyby prodal ten pod Krtkovým světem, nepotřeboval by už žádnou legalizaci? Ale jestli má jiný pozemek, proč holčička s pláčem prosí, aby neprodával?

Tato ukázka jen charakterizuje zmatenost a neumělost celého scénáře, který je veden jedinou snahou: propagovat a bránit Krtkův svět. Činí tak ovšem natolik zoufale, že výsledek může být snadno až kontraproduktivní.

Eva Toulová je mimo jiné nejplodnější českou režisérkou, která se dosud soustředila na pokusy o romantické komedie. Jen loni uvedla do kin Superženu a Lásku na zakázku. Nyní překvapila pokusem o drama, ale v prosinci čeká kina opět romantická komedie, Deník shopaholičky.