Mimořádné zdanění rafinérií zavání žalobou na stát, říká ekonom Bartoň

Pro ekonomiku to logicky dobře je, pro celý svět to tak dobře není. Protože o co více spotřebováváme pohonných hmot, a při nižší ceně jich spotřebujeme víc, o to větší celosvětová nouze bude o pohonné hmoty. Tím pádem naše zastropování zvyšuje cenu všem ostatním na planetě.

Určitě to bylo protiinflační, protože kdyby cena byla včetně standardní daně, nedošlo by na jaře ke zlevnění a do inflace by se propisovaly vyšší ceny. Ale nemělo to zásadní vliv. Nemůžeme si myslet, že nebýt toho, byla by inflace dvojnásobná. Vliv bude zhruba na úrovni desetiny nebo dvou desetin. Tedy pokud teď máme inflaci 1,9, tak místo toho bychom měli 2,0, maximálně 2,1.

Ale je potřeba říct, že marže vlády narostla skrze daň z přidané hodnoty úplně nejvíc. Protože když byl teď litr zhruba za padesát korun, tak z toho má stát asi 3,80 z každého litru, tedy mnohem víc, než by měl u nafty, která stojí třicet korun. To znamená, že i když vláda sníží svoji daň, tak pořád bude mít z litru nafty více, než měla při plné sazbě při levnější naftě.

Vydělávat by přestala pouze pokud bychom zásadně snížili spotřebu. Ale pokud se spotřeba sníží jen o sedm procent a méně, a to se dá čekat, tak platí, že stát bude mít stále o 1,12 koruny více z jednoho litru nafty, než když byl litr za oněch třicet korun.

Ono snížením spotřební daně přijde rozpočet možná o miliardu. I kdyby to byly tři nebo pět miliard, tak to vůbec nic neřeší z pohledu rozpočtu. V něm chybí stovky miliard, takže s celkovým rozpočtem to v podstatě vůbec nic neudělá. Nelze říkat, chceme dál vybírat více peněz kvůli rozpočtu. To je jako když máte dům, přijde povodeň a vy řešíte, jestli máte dostatečně zalité kytky.

A zopakuji, co jsem už naznačil. Ten, kdo nejvíc vydělává na vysokých cenách, je vláda. To znamená, pokud ona říká, že chce snížit marže všem těm, kteří se podílejí na výrobě nafty, tak jde příkladem a snižuje si svoji vlastní marži.

To nikdo neví. Velice to připomíná daň z neočekávaných zisků na energetické firmy, která byla za minulé vlády. A víme, že výnos nakonec daleko zaostal za očekáváním. Nevíme, jak to dopadne tentokrát, ale důležitý rozdíl tady je. Tehdy to byla obecná daň.

Ale daň na rafinérie v Česku je daní na jednu firmu. A to je z pohledu ekonomického i ekonomicko-právního těžko obhajitelné. Protože uvalovat daň na jednu firmu, to už trošku začíná zavánět.

Někdo by to určitě zažaloval. Jde o to, jak si ve firmě zváží, kolik mohou vydělat na žalobě a kolik by riskovali zhoršením vztahu se státem. Ale neznamená to ani, že když se firma nebude bránit, tak je to v pohodě, to bude spíš na právnících. Za nás ekonomy jen říkám, že to nevypadá úplně košer.

To by byl ještě větší problém. Aktuálně už totiž tolik nevázne zásobování ropou, jako tomu bylo na jaře. Průplavnost Hormuzu je teď zhruba na 70 nebo 80 procentech předúnorové kapacity. Teď je ale problém s naftou, protože to, co je jiné než na jaře, je, že ubylo rafinérií. Většinou ruských, které jsou vybombardované. A Evropě chybí výrobní kapacita. Zatím ji významně nahrazují Spojené státy.

To znamená, že rozdíl mezi cenou ropy a nafty je teď vyšší, než byl na jaře, protože chybí kapacita rafinérií. Ale zatím není takový, jaký by byl, kdyby skutečně Spojené státy přestaly vyvážet naftu.

Den po vyhlášení, respektive vteřinu po vyhlášení něčeho takového by to určitě vyskočilo významně. Na burze ještě více. Klidně bychom se mohli dočkat v prvním šoku i šestky na začátku.

Ale to by asi netrvalo déle než týden, protože by ze zbytku světa začala nafta proudit zase do Evropy. Tím pádem bychom se pak ustálili někde nad současnou padesátikorunovou, ale asi pod šedesátikorunovou cenou za litr.

Jakou roli v cenách paliv hrají investoři? A proč jedna z velkých ratingových agentur zlepšila Česku hodnocení? V čem nám lepší rating může prospět a je to úspěch současné, nebo ještě minulé vlády? Celý rozhovor si můžete pustit v úvodu článku nebo ve všech podcastových aplikacích.