Hlavní obsah

Systémy udržující život na Zemi degradují. Sedm z devíti klíčových procesů je mimo bezpečný prostor

Lidstvo se stále více vzdaluje stabilním podmínkám, ve kterých se po tisíce let rozvíjela naše civilizace. Podle nové zprávy je už sedm z devíti takzvaných planetárních hranic překročeno a u všech tlak dál roste. Zvyšuje se tím riziko rozsáhlých a potenciálně nevratných změn životního prostředí.

Foto: Shutterstock

Systémy udržující život na Zemi se dál zhoršují. Ilustrační foto

Článek

Planetární hranice představují jakési bezpečnostní mantinely pro fungování Země. Jejich překročení neznamená, že se daný systém okamžitě zhroutí. Čím dál se ale planeta od bezpečné hranice dostává, tím větší je riziko rozsáhlých a obtížně vratných změn.

Podle letošní zprávy Planetary Health Check je mimo bezpečný prostor sedm z devíti klíčových procesů. Jde o změnu klimatu, stav biosféry, změny využívání krajiny, sladkovodní cyklus, narušení koloběhu dusíku a fosforu, zavádění nových chemických entit a acidifikaci oceánů.

Právě acidifikace oceánů byla loni vyhodnocena jako proces překračující planetární hranici vůbec poprvé. Hlavní novinkou letošní zprávy tak není další překročená hranice, ale zjištění, že se situace zhoršuje u všech těchto sedmi procesů.

„Diagnóza je jednoznačná. Tlak roste u každé planetární hranice, která už leží mimo bezpečný operační prostor,“ uvedl pro britský deník The Guardian hlavní autor zprávy Boris Sakschewski. Podle něj se zmenšuje prostor pro chyby při jejich řešení.

Foto: Planetary Health Check 2026

Stav 13 kontrolních proměnných napříč 9 procesy planetárních hranic.

V bezpečném prostoru na globální úrovni zůstávají pouze dvě sledované oblasti – stav stratosférické ozonové vrstvy a množství aerosolů v atmosféře. U aerosolů však vědci upozorňují, že globální hodnota může zakrývat výrazné regionální problémy se znečištěním ovzduší.

Přírodní brzda oteplování slábne

Jedním z nejvýraznějších varování letošní zprávy je stav přírodních pohlcovačů uhlíku. Vegetace a půda zachycují značnou část oxidu uhličitého vypouštěného člověkem, a zpomalují tak růst jeho koncentrace v atmosféře.

Vědci ale upozorňují na známky oslabování této schopnosti. Vedra, sucho, požáry a degradace ekosystémů totiž mohou množství zachyceného uhlíku snižovat a v některých oblastech dokonce změnit ekosystémy z pohlcovačů na zdroje oxidu uhličitého.

Výběr článků

Načítám