Článek
Není tedy divu, že její život byl již několikrát ztvárněn na filmovém plátně, například na české divadelní scéně ji už deset let skvěle hraje Iva Janžurová v režii Alice Nellis.
Nyní se Bernhardtová znovu vrací na plátno v životopisném filmu francouzského režiséra Guillauma Niclouxe, který do titulní role obsadil vynikající Sandrine Kiberlainovou.
Se Sarah se setkáváme v roce 1896, v těžké chvíli, kdy musí po úrazu kolene podstoupit amputaci nohy. Během zotavování z operace ji navštěvuje mnoho přátel, mezi nimi i mladý dramatik a pozdější filmař Sacha Guitry, a ona mu vypráví příběh své největší lásky a zklamání, čímž se film ve vzpomínkách vrací až o dvacet let zpátky.
Nicloux, který k filmu napsal i scénář, se bohužel soustředil téměř výhradně na hereččin osobní život, přesněji řečeno na její v podstatě nesnesitelnou povahu. Sarah v jeho filmu je výbušná, náladová, vzteklá a zase rozmarná, nade vše miluje sebe, skandály a velká dramata. Její svět, to je oslnivá záře reflektorů, bohatství, obdiv a sláva. Sama o sobě mluví jako o „božské“, tropí ohromné scény na veřejnosti, když je zamilovaná, i když ji milenec opouští.
To všechno byla nepochybně pravda, ale taková hrdinka prakticky nemůže vzbudit sympatie diváků, když nevidí vedle její povahy také to, proč byla božská a zůstala nezapomenutelná. Navíc to postupem času začíná opakováním jejích scén poněkud nudit.