RECENZE: Bláznivá střela znovu mění cinefily v rozesmáté puberťáky

Následovník legendárního Leslieho Nielsena s nápadně podobným jménem vchází v úvodu nové Bláznivé střely do banky během přepadení v převleku za malou holčičku. V dramatickém okamžiku si po vzoru Mission Impossible stahuje falešnou tvář a odhaluje drsné rysy sedmdesátníka, který v okamžiku lupičům nakope.

A ještě mnohem víc. Liam Neeson se převtělil do poručíka Franka Drebina jr. Policisty pro nové tisíciletí, který po boku Pamely Andersonové hlásá návrat absurdní parodie.

Tvůrci si z původní komediální klasiky vypůjčili tvrdé jádro gagů, vizuálních vtípků a přihlouplých situací a servírují je v kadenci nejrychlejší. Žádná scéna neustojí příval nápadů pětice scenáristů, jejíž úkolem je postavy nekompromisně znemožnit. Do značné míry se to daří, minimálně v první polovině snímku, a to v rámci takřka ideální stopáže. Do hodiny a půl se vešlo humoru tak akorát, aby ještě zbyl čas na vcelku zbytečnou zápletku.

Obsazení vévodí nestárnoucí akční hrdina Neeson, který sice bojuje s vysoce nastavenou laťkou, ale jeho eastwoodovská mimika a šarm dobrosrdečného hlupáka poskytuje přesně ten určitý druh schopností, jaké filmový syn ikonického policisty potřebuje.

S tváří smrtelně vážného hráče pokeru jeho poručík flirtuje (a vyměňuje si recepty) s okouzlující Beth Davenportovou, která bere vyšetřování smrti jejího bratra do vlastních rukou. Tu ztvárnila Pamela Andersonová, která po loňské nominaci na Zlatý glóbus ukázala skvělé komediální načasování, talent (a to i hudební) a s vervou se pustila do degradace archetypu, kterým kdysi budila muže na pobřežních lehátkách ze spaní.

Snímku pochopitelně hraje do karet i nápaditý marketing, údajný románek, který mezi Neesonem a Andersonovou vznikl nebo proměna dřívější „krásky z časopisu“, která ruku v ruce s hereckým vzestupem propaguje přirozenou krásu a na červeném koberci se objevuje s minimálním líčením.

Bláznivá střela je osvěžujícím vpádem do mnohdy stereotypního a mdlého výběru v programu kin. Tvůrci odvážně poslali film na plátno namísto do videoték, což je vzhledem k jeho syrovému pokusu o nejbláznivější kulturní produkt roku vlastně žádoucí. Kde jinde by měl divák sdílet salvy přidušeného smíchu, než v sále plném podobně nastavených lidí. Proto mohou Neeson, Andersonová a spol. pomalu v každém znovu probouzet skryté pubertální já.

Ne každý vtip ve výsledku padne na úrodnou půdu. Někdy jsou však scény nesmírně zábavné, včetně skečů na pokračování, jako je třeba spící manžel policejní komisařky nebo nekončící zásoba kávy. Tam platí, že čím víc se hloupost natahuje, tím je lepší. Autoři se dokonce staví čelem účasti O. J. Simpsona v původních filmech a (ne)čestnou zmínku si připíše i Bill Cosby.

První polovina filmu však i tak hraje očividný prim a poručík s Beth v závěru dojíždí na prostý fakt, že musí vyprávění nějak zakončit. Za jeden z vrcholů lze tak považovat už jejich první společný víkend s překvapivým hostem než samotné finále, kdy se společně střetnou s padouchem v podání herce Dannyho Hustona.

V době, kdy je hranice únosného humoru tenká jako Drebinova znalost zákona, má Bláznivá střela solidní šanci na úspěch v kinech i v digitální produkci. Na nic si nehraje (ani nemůže), prakticky si jen střílí sama ze sebe, je relevantní a vtipná. A navíc, dokud bude Pamela improvizovat na jevišti, tak dobrá parodie nikdy neumře.