Psychiatr Tomáš Páleníček: Psychedelika si nesou určité stigma, přitom umějí skvěle pomáhat

Scházíme se za Prahou, v Národním ústavu duševního zdraví. Právě tam má Páleníčkův mezinárodní tým základnu. Její součástí je klidný pokoj, kde se pro výzkumné účely podávají také výtažky z „liány mrtvých“, jak se ayahuasce rovněž přezdívá.

I to zachycuje dokument režiséra Davida Čálka. Ukazuje výzkum, jenž může zlepšovat životy lidí s duševními problémy. Z hlediska statistik se s nimi setká každý čtvrtý z nás.

Španělsky. Oni sice v Brazílii mluví portugalsky, ale ze španělštiny jsou většinou schopní pár slovíček pochytit. Domlouváme se pak jazykovým mišmašem. Navíc, když se soustředíte, a jste španělsky mluvící, tak lze i tamní portugalský dialekt do značné míry rozklíčovat. V Peru pak komunikujeme všichni španělsky.

V Acre, což je velký brazilský region na hranici Bolívie, s hlavním městem Rio Branco. Jinak v rámci dokumentu jsme byli ve vesnici Santa Rosa, která je na hranici s Peru. Část z něj vznikala také i tam, na magickém místě v centru Mayantuyacu, poblíž města Pucallpa. Teče tudy řeka, do níž vyvěrá horký pramen, který mohou diváci vidět. V Mayantuyacu má teplotu blízkou varu.

Obě místa, kde se děj odehrává, jsou jinak vzdušnou čarou od sebe asi čtyři sta kilometrů. Než se dostanete z jednoho do druhého, musíte objet „velký kus země“. Přímá spojení mezi nimi nejsou.

Tohle je na dlouhé vyprávění… Samotná expedice: že někam doletíme, pohybujeme se k cíli tamní dopravou, pak tam pracujeme – je ta poměrně snadná část.

Další věci vyžadují větší úsilí. Při experimentu jsme chtěli například otestovat víc přístrojů, nahrát činnost mozků více lidí po použití ayahuasky…, a to vše jsme museli odzkoušet ještě před odletem.

Museli jsme ke všemu přičíst tamní podmínky, včetně těch přírodních, i těch, že jsme věděli, že budeme nahrávat v noci. Poslední zmíněné např. vyžaduje rozumně kvalitní kameru, která zvládne nahrávat v infračerveném světle, ve tmě a je napájená baterkou. Věděli jsme, že potřebujeme mít také záložní zdroje energie pro přístroje, aby vydržely pořizovat několik hodin kontinuální záznam.

A speciálně EEG zesilovače jsou dost drahé, jeden stojí cca milion korun a jedna EEG čepice cca 120 tisíc. Museli jsme tedy promyslet, jak je tam bezpečně dopravit a zajistit, abychom je také bezpečně dovezli zpátky.

Samozřejmě že ne na sto procent. Kolega, který se k nám připojoval po expedici z jiné části Amazonie, například zjistil, že mu nepřišla lahev gelu, který se používá pro vytvoření vodivého propojení mezi EEG elektrodami a kůží na hlavě.

Nejdřív si myslel, že mu ji zabavili na letišti, protože se mohli domnívat, že se jedná o ayahuasku. Ta se totiž pašuje z džungle v plastových lahvích a lahve v zavazadlech bývají na letištích podezřelé. Řešili jsme, co s tím. Museli jsme sehnat náhradní vodivý gel v Limě, kde není zdaleka samozřejmé, že lidi pracují s EEG. Nakonec jsme uspěli, aby se následně zjistilo, že ten nový gel se úplně nedá použít v tamních teplotách.

Ano, protože tu v Česku sbalenou lahev gelu měl v batohu někdo jiný z výpravy. Mohli jsme ho použít. Ovšem v terénu stejně přišly další potíže, jak lze v dokumentu vidět.

V souvislosti s naším výzkumem třikrát. Indiáni byli také v Česku. Projekt je dlouhodobý. Patří k němu testování nejrůznějších přístrojů, sdílení poznatků. Cílem je získat jak zkušenosti, tak i smysluplná data ze skupinových rituálních sezení s ayahuaskou, která se dají využít a implementovat například pro skupinové terapeutické práce s pacienty.

Povědomí vědecké společnosti o nich je poměrně velké, byť ne všichni je přijímají. Podobný vztah k nim mají laici a pacienti. Nicméně, podíváte-li se na současné psychiatrické světové kongresy, psychedelika v léčbě duševních poruch jsou na všech jedním z hlavních tematických okruhů, často je jim věnována velká část kongresu.

Psychedelické látky v něčem představují průlom v léčbě psychiatrických a některých neurologických poruch, včetně závislostí… Zejména se zkouší se tam, kde zavedená léčba úplně nefunguje. Často jsou využívána jako léčebný prostředek navázaný na psychoterapii. Česko patří ke státům, kde výzkum s psychedeliky probíhá roky. Česká republika je ve světě jedním z průkopníků psychedelického výzkumu.

Běží ale v řadě evropských zemí i jinde ve světě, zejména v USA, Kanadě, Austrálii, v Brazílii… Ve Švýcarsku, jako v jediné zemi, má terapeutické využití psychedelik, včetně LSD, v terapii kontinuitu již z minulého století. Neříkám, že tyto látky pomůžou každému. Ale dnes je již téměř jisté, že u někoho fungují i tam, kde jiná léčba selhala.

Ne…

Samozřejmě, pokud pracujeme s psychedeliky, jsou nastavena přísná pravidla. Vše probíhá v rámci schválených klinických studií. Při výzkumu pracujeme s účinnou látkou i placebem, aby měl smysl. Nikdo neví, kdo a co dostane. Aktuálně mezi nejčastější poruchy, u kterých se psychedeliky, včetně ayahuasky, experimentálně léčí, patří zejména deprese, úzkosti a závislosti.

Ne, její použití je u indiánů běžné. Když v Česku přijdete k někomu na večeři, na kachnu se zelím, knedlíkem, dostanete pivo, také nezjišťujete, kolik má porce tuku, soli, kolik promile má pivo. U indiánů je ayahuasca podobnou „kulturní“ složkou.

Navíc všichni, kteří se rituálu v Amazonii účastnili, jsou více méně zdraví dobrovolníci. Navíc všichni jsme obeznámeni s riziky a i změnami, které může zkušenost navodit. Věděli jsme, že by nás neměla nějak dramaticky ohrozit. Ostatně indiáni obřadem často procházejí každý týden. A co se týká dávky, typicky během ceremonie je možné si přidat další dávku či dvě, takže dávka je individuální, a člověk si může celkem titrovat (dávkovat) intenzitu.

Jde o odvar z kůry. Ayahuasca má jinak různé chutě, může být hodně řídká, tekutá, může vám drhnout na jazyku… Mně ale docela chutná. Pít se dá.

Takzvaný čisticí efekt může vypadat různě, nemusí nastat vůbec. Já jsem nikdy nezvracel, jednou jsem měl opačný efekt, silný průjem. Ostatně i takováto očista těla je pro indiány důležitá. Kromě ayahuasky k ní může sloužit řada dalších medicín, například tabák rapé. Pokud se nikotinem předávkujete, taky zvracíte. Nebo otrava jedem žáby Kambo (Listovnice dvoubarvá).

Ovšem ve filmu zůstala zachována spíše klidná část rituálu. Očistné zvuky, které vydávali účastníci ceremonie na záběrech, většinou nejsou. Výjimkou jsou první účinky rapé…

Pokud se bavíme o zdravých lidech, efekt může být různý. V každém případě je těžko predikovatelný. Můžete prožít stavy napojení se na přírodu, na entity (bytosti) skryté za bránou psychedelické zkušenosti, získáte vhledy, porozumění do věcí, které se kolem vás dějí, prožitky mohou být velmi příjemné až extatické, ale také z opačného konce, plné úzkosti, strachu, rozpadu ega, smrti.

Po skončení ceremonie může přijít uvolnění, zrelaxování, ale také někdy může vyplout hodně věcí, které je potřeba dlouhodobě zpracovávat.

Pokud se to dobře povede, může nastat mentální lehkost, zvýšit se odolnost vůči stresu, a to na různě dlouhou dobu, od několika dnů, až po řadu týdnů. Což je právě to, co u léčby depresí potřebujeme. Pacienti musí získat nadhled nad svými stavy. Jsou mezi nimi – jak vidíte v dokumentu – i ti, kteří v určité fázi života nedokážou pohnout ani myší u počítače. Potřebují se z toho dostat ven, potřebují nějaký impulz.

Oni hlavně nepoužívají stejnou terminologii jako my, nemluví o depresích. Určitě mezi nimi asi žijí lidé, kteří je v nějaké podobě mají. Dle jejich slov jsou schopní tyto stavy léčit, často s využitím více medicín, včetně rapé a ayahausky.

Společně se šamanem se pak snaží najít během podobných ceremoniálů zdroj potíží. K tělu přistupují jako k celku. Věří, že je-li nemocná duše, onemocní tělo. Platí to i opačně. Tělo léčí jako celek.

Já jsem si je nevybíral. Nebylo by to etické. O tom, že se dokument točí, jsem jim ale říkal. Těm, které to zaujalo, jsem dal kontakt na režiséra. Domluva byla na nich. Je jasné, že řada lidí o tom mluvit nechce. O to víc si vážím/e těch, kteří do všeho šli. Pomáhají ostatním.

Tento koncept není z mé hlavy. S režisérem mě propojila kolegyně, jeho tehdejší žena, psychiatrička. Nikdy jsem netoužil hrát ve filmu, ale David (režisér), mne nakonec postupně přesvědčil a nakonec jsem si řekl: Proč do toho nejít?

Nutno říci, že není lehké se na sebe dívat… Dnes, s odstupem času, jsem rád, líbí se mi. A to i přesto, že nám do všeho vlezl covid, rodinné přírůstky, museli jsme zásadně měnit plány.

Původně měl být dokument pouze o expedici, později se do něj přidaly pacientské příběhy. Záběry použité ve filmu jsou díky tomu nakonec pouze z našich pilotních měření. A vlastní velký experiment s nahráváním účastníků ceremonie a hodnocení dlouhodobého dopadu na psychiku, ještě - pevně tomu věřím - budeme realizovat.

Nakonec jde vlastně o časosběrný projekt, který zachycuje naši práci s psychedeliky. Autenticky popisuje, co je deprese, jak se dá léčit, co je to psychedelická léčba. A to ve formě, která je přístupná i laikům.

Myslím si, že dokument může zaprvé pomoci destigmatizaci depresí. Když si zlomíte nohu, lidé to vidí, hned pochopí. Máte-li depresi, často slyšíte: Jsi líná, víc se snaž, usmívej se, neřeš se tolik…

Zadruhé i psychedelika si nesou určité stigma, i proto, že se zneužívají, využívají se „pro zábavu“. Přitom umějí skvěle pomáhat, i hodně ubližovat. Jejich nasazení by proto měli posuzovat odborníci. Všichni, kteří se zmíněnými látkami dělají dlouhodobě/profesně, totiž vědí, že zkušenost po jejich užití nemusí být nutně příjemná.