Článek
Na jedné straně stojí pragmatický přístup, který v nástrojích s umělou inteligencí vidí jen výkonnější encyklopedii. Spisovatelka Kateřina Tučková, která napsala vícero bestsellerů v čele s Vyhnáním Gerty Schnirch, míní, že povyk kolem Tokarczukové je zbytečně emotivní.
„Umělou inteligenci používá řada z nás pro konzultaci přece už běžně. Klademe jí otázky, na něž bychom složitě nebo dlouho hledali odpověď, usnadňuje tedy rešerše a orientaci v problému,“ řekla Novinkám, ovšem důrazně varovala: stroj může s mnohdy až neotřesitelnou jistotou lhát.
Pro Petru Klabouchovou, jež na pulty knihkupectví nedávno vyslala horor Vona, je naopak představa „asistovaného“ psaní nemyslitelná. AI přirovnala k invazivnímu estetickému zákroku.
„Ne všichni se rodíme ‚krásní‘. Ale silikon, umělotina a nafouknuté rty z nás prostě modelky neudělají. Vady na kráse a jizvy z nás dělají originály, ne frontu stejných umělohmotných kachniček,“ uvedla. Pokud bude AI v literatuře převažovat, raději prý psaní pověsí na hřebík.
Podobně rezolutní je i Jaroslav Rudiš, podepsaný pod romány Konec punku v Helsinkách či Winterbergova poslední cesta. Podotkl, že pokud by využíval umělou inteligenci, přišel by o radost ze samotné tvorby.
„Největší inspirací jsou pro mě lidi, historie a příběhy, které se kolem mě nesou. Jsem takový pozorovatel a zapisovatel. Od reality se pak při psaní odrážím dál. To mi, myslím si, vystačí ještě na pár knih,“ upřesnil.
Naopak Petra Dvořáková, jež právě vydala Ordinaci, prózu ze svého oblíbeného lékařského prostředí, se technologiím nevyhýbá. Používá je jako vylepšený vyhledávač informací, ale nápady tam záměrně nehledá, aby si nenarušila přirozený proud vědomí.
Nenahraditelná lidská chyba
V Hollywoodu to teď vře zejména kolem věhlasného Martina Scorseseho. Ten veřejně podporuje AI startup Black Forest Labs, kvůli čemuž ho odbory okamžitě obvinily ze „zrady“ umělců. Americký filmař se brání, že umělou inteligenci chce používat jen pro storyboarding neboli vizuální plán příběhu k lepšímu vyložení svých představ.