Hororová Týna: Ve filmu Neutečeš se pohlavním stykem šíří kletba. Cílem však není varování před sexem

Nadpřirozené bytosti, které stíhají protagonistku Jay v podání Američanky Maiky Monroe, jednou připomínají zrůdnou variaci na někoho z jejího okolí, jindy úplně neznámou osobu. Zbavit se jich lze buď přenesením na dalšího člověka, nebo úmrtím – v takovém případě se však kletba vrací k předešlé oběti.

Je to jako noční můra za plného vědomí, a právě opakující se děsivé sny, jež tvůrce trápily v dětství, mu posloužily jako klíčová inspirace. „Šlo po mně monstrum a zdálo se, že jsem jediný, kdo ho vidí. Pohybovalo se pomalu a všude mě provázelo,“ řekl pro magazín Den of Geek.

Nápad, že půjde o důsledek sexuálně přenosné infekce, doplnil do scénáře až později, aby postavy emocionálně i fyzicky propojil. Ač je Mitchellův film často interpretován coby podobenství o epidemii HIV/AIDS, režisér to takto jednoznačně nemínil.

„Setkávám se s názorem, že se snažím démonizovat soulož nebo filmem učinit puritánské prohlášení, ale tak to není,“ podotkl. Sex je, jeho slovy, jen jedním z aspektů života, přičemž nebezpečí číhá v každém z nich.

Entity podle Mitchella symbolizují spíše nevyhnutelnost skonu. „Všichni jsme na světě na omezenou dobu a své smrtelnosti neutečeme. Díky sexu a lásce ji ale můžeme alespoň na chvíli zahnat pryč,“ zmínil v rozhovoru pro list The Guardian.

Koncept snění promítl i do filmového bezčasí. Ve které době se děj odehrává, není jasné. Sny ostatně často nemají logiku a mísí všemožné věci.

Staré televizory s černobílým obrazem, na něž se hrdinové dívají, naznačují minulé století. Když pak ale v tutéž chvíli vytáhnou futuristickou čtečku elektronických knih ve tvaru mušle, je zřejmé, že nejde ani o současnost.

Natáčelo se v režisérově rodném Detroitu nedaleko kanadských hranic, poválečném centru automobilového průmyslu, který se později potýkal s ekonomickým úpadkem a odlivem obyvatel. Americký kameraman Mike Gioulakis využil širokoúhlé objektivy a 360stupňové rotace kamery, aby diváky přiměl očima neustále pročesávat pozadí obrazu a hledat blížící se hrozbu.

Představitelka hlavní role, kterou můžete znát též coby jasnovideckou agentku FBI z hororu Longlegs (2024), to neměla vůbec lehké. Většinu kaskadérských kousků zvládla sama, čelila i nepříznivému michiganskému počasí. O nejchladnějším natáčecím dni hrála dlouhé hodiny pouze ve spodním prádle.

„V hororu obzvlášť musíte hrát co nejvěrohodněji, aby nepůsobil směšně. Chtěla jsem být co nejrealističtější, a tak jsem sahala do vlastních negativních zkušeností a nořila se do nejtemnějších koutů své duše,“ poznamenala Maika Monroe pro web Collider.

Lví podíl na tísnivé atmosféře snímku má znepokojivý elektronický soundtrack od amerického skladatele Richarda Vreelanda působícího pod pseudonymem Disasterpeace, který vznikl v šibeničním termínu. Od chvíle, kdy bylo Neutečeš přijato na přehlídku v Cannes, na něj autor měl pouhé tři týdny.

Disk s finální verzí filmu předal Vreeland režisérovi až na parkovišti u letiště, odkud Mitchell rovnou mířil do jižní Francie. Následné promítání před festivalovým publikem pro něj pochopitelně bylo velmi stresující. „V jistém smyslu to bylo děsivější než ten film samotný,“ nadneseně uzavřel tvůrce.