Článek
Je to v podstatě takový Eurotrip, americká komedie z roku 2004, jen s děsivou zápletkou. Ta se stejně jako Hostel zaměřuje na americké studenty, kteří vandrují Evropou, narážejí na jim neznámé místní zvyklosti a dostávají se do bizarních situací, z nichž není kvůli jazykové bariéře hladká cesta ven.
Protagonisté Rothova snímku, Paxton a Josh (Jay Hernandez a Derek Richardson), se spolu s islandským kamarádem Ólim (Eyþór Guðjónsson) vydali do Amsterdamu, kde si chtějí užít v tamní vykřičené čtvrti. Nedopadne to ale úplně slavně.
Když se rozmýšlejí, kam jet dál, napadne je Barcelona. Jakýsi náhodně potkaný chlapík je však přesvědčí, že lepší bude Bratislava, která se hemží přitažlivými nymfomankami.
Na to trojice naivních mladíků slyší, aniž by tušila, že se záhy stane obětí mocné organizace, jež svým bohatým klientům dodává turisty, aby je mohli mrzačit i zabíjet. Mezi zákazníky patří i jeden nizozemský byznysmen v podání Jana Vlasáka.
Skutečné Slovensko nicméně diváci ani jednou nespatří. Kluci dorazí vlakem na nádraží ve středočeských Poříčanech a odtud jedou taxíkem do „Bratislavy“, v jejíž uličkách lze rozpoznat ikonický Český Krumlov.
V destinaci jako by se vrátili o desítky let zpátky. Všude kolem jsou polorozpadlé budovy a vraky aut, v hospodě hrají šlágry od Tublatanky, Michala Davida nebo Mariky Gombitové. V patách jim navíc je gang romských dětí, který se překvapivě nedožaduje peněz. „Daj sem žuvačku,“ zní jejich univerzální rozkaz.
K námětu, který Rothovi posvětil fanoušek jeho tvorby a blízký přítel, věhlasný Quentin Tarantino, jej inspirovala jistá thajská webová stránka, na níž si šlo za deset tisíc dolarů zakoupit možnost kohosi střelit do hlavy. Děj však schválně nezasadil do Asie, nýbrž do střední Evropy.
„Američané ani netuší, že Slovensko existuje. Necestují, jen dvanáct procent z nich má pas, a přitom si myslí, že jim patří svět. Když jsem jim pověděl, že jedu natáčet do Prahy, řekli: ‚Aha, Československo, přibal si s sebou toaletní papír‘,“ pokáral tvůrce před dvaceti lety své krajany.